Simulakra přehled

13.02.2023

03/2023 Tahle kniha Philipa K. Dicka mi přijde unikátní tím, kolik z jeho oblíbených témat se zde objevuje. Při čtení mě napadlo, že bych si měl udělat bingo a postupně si je škrtat. Svět po třetí světové válce. Mutanti (děti). Zvláštní schopnosti. Androidi (Simulakra), kteří jsou k nerozeznání od skutečných lidí. Telepatie, telekineze, prekognice - předvídání budoucnosti. Únik na Mars v duchu amerického kolonizátorství. Němci / nacisti. Všemocné korporace, proti nimž stojí malí a bezmocní jedinci. Obsese předměty, materialismus - demižony, rachotiny, nahrávací přístroj obsahující živý organismus. Psychické nemoci, deprese, psychiatři. Obří kolektivní kol-domy. A samozřejmě cestování časem, jež je bohužel dost trestuhodně nevyužité. Tohle všechno je skvělé a je radost mít to všechno pohromadě, ale hrozně tu chybí výraznější zápletka, která by to vše spojovala dohromady. Nebo alespoň nějaký výraznější moment, scéna, která by se mi zaryla do paměti. Jedna z nejzábavnějších a nejzajímavějších scén se týká klavíristy Richarda Kongrosiana, jenž začne telekinezí přitahovat věci do svého těla - to je pořádná PKDickovská scéna. Pak je ještě zajímavá přestřelka, do níž zasahuje "Von Lessingerův přístroj" na cestování časem/prostorem. Opět - trestuhodně nerozpracované. Zbytek knihy je děsně průměrný a nezapamatovatelný, což je veliká škoda, jedna z nejslabších PKD knih. Je to pochopitelné, když si člověk uvědomí, že v roce 1964 se jednalo o jednu ze ČTYŘ knih, kterou ten rok Dick vydal. Prostě to chrlil jako Baťa cvičky a je to vidět. Přesto ho miluju.