Šinsengumi – Šógunovy poslední samurajské jednotky přehled
Romulus Hillsborough
Tato kniha pojednává o krveprolévání, smrti a ukrutnostech. Je však také o odvaze, cti a věrnosti. Zabývá se některými nejtemnějšími, současně však i nejvznešenějšími zákoutími lidské duše. Témata, jež jsou ukryta v tomto historickém vyprávění o šinsengumi, se týkají mimořádné vůle po moci a vědomí vlastní důležitosti u jejich vůdců a nepřekonatelného sklonu k zabíjení, jejž dokázaly vštípit svým řadovým bojovníkům, příslušníkům tohoto nejsmrtonosnějšího samurajského útvaru. Líčení těchto událostí se plně opírá o historické dokumenty a záznamy, historické práce a životopisy, o dopisy, paměti a vzpomínky.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Historie
Vydáno: 2011 , Fighters PublicationsOriginální název:
Shinsengumi: The Shogun's Last Samurai Corps, 2005
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Šinsengumi – Šógunovy poslední samurajské jednotky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
V polovině devatenáctého století probíhala na celém světě průmyslová i společenská revoluce. A feudální Japonsko se před tímto světem chtělo uzavřít. Jenže ten o Japonsko stál. Tento izolovaný stát se začal štěpin na příznivce soužití s jinými národy a na jejich odpůrce, potažmo na příznivce císařské vlády a vlády vojenského šógunátu. To už byl jen krok k občanské válce.
Šinsengumi byly elitou. Samuraji z těch nejlepších škol bojového umění. Dokonale vycvičení v umění meče a kopí. Naprosto věrni kodexu bušidó, kdy jakýkoliv přestupek byl trestán smrtí. Ať už protivníka, toho, kdo samuraje (i když třeba nevědomě) urazil, nebo vlastní při obřadní sebevraždě seppuku. Relikty dávné doby. Protože na bojištích už vládlo dělostřelectvo, moderní pušky a bitevní lodě.
Autor popisuje vývoj této jednotky od jejího založení až do hořkého konce. Jedná se hlavně o historický popis, který je ale i přes velké množství jmen a japonských pojmů dobře čtivý. Evropský čtenář tak může nahlédnout pod pokličku politiky v této neklidné době japonských dějin, kde na jedné straně čest byla vším a přesto pro nás zvláštní pohled na ní dovoloval intriky a zradu.
Kniha uceleně a detailně pojedná o specifické samurajské jednotce, která působila na území Japonska během (pouhých) několika let. Množství zdrojů (lze najít v anglické verzi, bohužel české vydání je neobsahuje), z kterých autor čerpal, je jasným důkazem o historické přesnosti a celkové kvalitě díla. Kniha tak není jen zájmovým čtením, nýbrž i historickým popisem šinsengumi.
Mým cílem jako čtenáře nebylo a není - z pohledu Evropana 21. století - hodnotit nebo snad moralizovat jednání samurajů, ale dozvědět se o nich více. Byla jsem však mile překvapena nakolik dílo bylo podrobné a historicky přesné.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Šinsengumi – Šógunovy poslední samurajské jednotky v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 19x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 27x |
v Chystám se číst | 13x |
v Chci si koupit | 10x |
Štítky knihy
Japonsko vraždy samurajové císařové japonské dějiny krveprolití róninové
Je trochu smutné už dopředu vědět, že s každou další otočenou stránkou se přibližujete k nezadržitelnému konci. Nejen jednotek Shinsengumi, ale celého toho někdy krutého, tvrdého, ale také krásného a čarovného světa starého Japonska, jehož posledními obránci a zároveň ztělesněním jakoby se Shinsengumi stali. Přičemž nelze popřít, že snad v důsledku této své role nám mohou ilustrovat to nejlepší, ale zároveň to nejhorší, ze samurajské kultury a principů.
Autor má mou úctu, jak kompletně dokázal pojmout historii tohoto nepříliš dlouho existujícího sboru a jen lituji, že u nás nevyšlo více jeho knih (a obávám se, že tomu tak ještě nějakou dobu bude, když Shinsengumi zcela nezaslouženě skončili v Levných knihách - snah zásluhou paperbackového vydání). Snad jedinou výtkou je jistá nelineárnost vyprávění (která tam obecně je, ale čas od času jsou posázeny vedle sebe jednotlivé epizody na přeskáčku, spíše podle tématu kapitoly), což dělá trochu zmatek.