Škandály na panovníckych dvoroch přehled

17.07.2021

Pět kapitol popisuje pět pohnutých osudů žen, kterým by se z principu možná dalo závidět, že se narodily se zlatou lžičkou v puse, ale se kterými by si rozumný člověk jejich místo nevyměnil.
Pro mě trochu orientační běh mezi jmény a notně propletenými příbuzenskými svazky, ale to je problém můj, ne knihy. Ta je napsaná zajímavě, obsažně a vtipně. Z pěti dam jsem měla povědomí jen o Matyldě Dánské, jejíž osud byl známější, ale k srdci mi nejvíc přirostla Karolína Brunšvická.
Co mě ale totálně zasáhlo byla zmínka o vysoké úmrtnosti dětí v tehdejší době. Jistěže člověk ví, že tehdy hodně dětí umíralo, ale že se na tom podepisovali hlavně lékaři, přičemž se jejich příšerným zásahům nedalo mnohdy vyhnout, to jednoho nenapadne. Dalo by se vtipkovat o cíleném snižování pověstné habsburské plodnosti, ale to by byl hodně černý humor.

„Ze šesti děti Ludvíka XIV., které se narodily naprosto zdravé, vyvázl životem jen jediný syn. Jedna z dcer, tehdy pětiletá, ulehla s prudkými křečemi v břiše. Protože dávicí prostředky a projímadla nepomáhaly, bylo děvčátku přikládáno rozžhavené železo a leptavé kyseliny, které měly neduh „odvést kůží“! Holčička na tyto procedury zemřela.“

„Za necelý rok povila Alžběta Charlotta první dítě, ale chlapec zemřel, ještě mu nebylo ani sedm měsíců, údajně na „křeče“. Zarmoucená babička to však zřejmě věděla líp: „Dítě připravil o život vévodův doktor… Bylo to velké a silné dítě… Doktor mu dal během 12 hodin 4 klystýry, prášek proti dně, pořádnou porci meduňkové vody a anglické kapky. Po tom se muselo chudák udusit…““

26.09.2016

Alebo trocha feminorage ešte nikomu neublížilo. A tentoraz to zase nie je tak veľa, aby ste vedeli. Áno, spomínané dámy to mali dosť blbé, ale na svet sa treba občas pozrieť aj z tej lepšej stránky. Liselotte nám vo svojich zápiskoch zanechala svedectvo o nie až takom žiarivom svete za nádhernou fasádou Versailles a odhliadnuc od nepodareného syna a pľuhavého milostného života bola vlastne šťastná. Vilhelmína Pruská sa po neradostnom detstve a stroskotanom manželstve mohla utešovať aspoň myšlienkou, že si ju budúce generácie zapamätajú ako veľkú mecenášku umenia a jedinú ženskú, ktorú mal Starý Fritz kedy rád, s výnimkou vlastnej matky, pravdaže (a grófky Orzelskej, ale to ste nepočuli). Karolína si v podstate väčšinu času žila podľa svojho, a navyše strávila veľmi krásne roky so svojim naj kamošom na cestách. No len mi nehovorte, že by ste jej radšej priali žiť na kráľovskom dvore, plniť si povinnosti prvej dámy štátu, na ktoré zjavne nebola stavaná, a rodiť deti tomu tlstému sukničkárovi Jurajovi... To radšej celibát, ďakujem pekne. Pre Žofiu ani Matildu žiadne slová útechy bohužiaľ nenachádzam, možno okrem toho, že o Karolíne Matilde bol natočený jeden z najkrajších euróspkych historických filmov, aké som kedy videla. A to tej úbohej duši, ktorá podľahla sotva dvojročnej romanci, nemôže stačiť...