Skřivaní věž přehled

25.06.2020

Na tuhle knihu mě upozornila jedna kolegyně tady z databáze. Jinak bych o její existenci vůbec netušila. Už s jejím autorem se otevírá zajímavý příběh. Patřil k okruhu křesťanských spisovatelů, kteří neměli rádi Karla Čapka (a ani Masaryka). Vadili jim jeho liberální postoje. Někteří mu dávali za vinu, že díky podobným volným postojům vyrostlo podhoubí pro světovou válku.
Autor této sbírky po jeho smrti dokonce napsal v nekrologu, že Čapek byl nepřítelem státu číslo tři.
Ať už se Václav Renč jako mladík svojí horlivostí a urputností provinil čímkoliv, osud mu později přichystal těžkými zkouškami vytříbení charakteru. V padesátých letech byl spolu s ostatními katolíky zatčen a odsouzen na 25 let.

Skřivaní věž obsahuje výbor z lyriky 1941 - 1962. Jeho básně jsou svěží, psané s vášní, plné obrazů a metafor.
A přece mě nejvíc oslovily ty, které si psal v duchu ve vězení, kde nakonec strávil jedenáct let. Je v nich opravdovost až na dřeň, člověk před sebou vidí plastický obraz jedné noční cely a vžívá se do pocitů jejích nedobrovolných obyvatel:

Spí, vpravo, vlevo. Psaní pod hlavou,
vzkaz od břehů, kam ve snu doplavou.
Jsem jeden z nich, a sám jak zrnko soli,
jak atom - vesmír v rudém valounu,
sám jak stéblo v dýchajícím poli,
sám jako nit ve velkém čalounu.
Za dne ho tkáme, noc ho trhá v niti.
Spí, všichni spí. Jsem sám jak ryba v síti.
.....
Spí, taky spí. Jsou se mnou, jak já s nimi:
medúza stesku s vlasy měsíčnými.
Kolik těch medúz dálku po dálce,
obchází sténající kavalce!