Skromná místa nespaní přehled

18.05.2021

Tam, kde si Shanfeldová všímá chodníků a kardinálů na stromech, kde prožívá atmosféru noci, kde prostupuje to, co pozůstalo v mysli, tak tam se bavím velmi. Dbá se na každý moment, situaci, vnímání všemi smysly a ve spojení s jazykovou suverenitou se z toho stává doopravdy úchvatná poezie (zejména oddíly Skromná místa a Ptáci).
Pro mě však nastává problém v momentu, kdy převažují obecná slova a přijde mi, že intimnost přesahuje chápání čtenáře. To pak už uchvácen nejsem, byť to je v tomto případě dáno asi hodně osobním vkusem.
A ještě k jazyku – jakkoliv smekám před neotřelým výrazivem ("stele si pole", "když sněží do nebe a pahýly spí"), tak se mi často stávalo, že jednotlivá strofa přebila celek, což je možná jádro problému, který s poezií Shanfeldové mám. A ty jazykové hrátky typu "Lancaster / plný aster" mi jsou také vzdálené.

stejně s sebou nosím
stará svítání:
bzukot v prodejně žárovek
dychtivé a rozvážné byty
říjen betonový chodník
mokrou vůni orvaných květů
svěží nedělní vítr před panelákem
pocit dálek
a místo cest jsme se pořád vraceli, a jeli, a vraceli
ráno zhasínaly dálniční lampy

jak intimní je všednost
nevšední intimnost
denní světlo váhá
než odloží soumrak
jeho snaha sahá po repetici
a na chodníku zastavuje čas
(s. 25)