Slávy dcera přehled
Ján Kollár
Sbírka sonetů, v níž se vzájemně prostupují dva ideály - láska k ženě a láska k národu. Autor podřídil svůj osobní prožitek nadosobním vlasteneckým a humanistickým hodnotám. V alegorickém obraze slovanské mytologie vyzvedl myšlenku slovanské vzájemnosti, která posilovala naději a sebevědomí malých národů, podřízených tehdejší vládě habsburské monarchie. Pod vlivem dřívějších autorů, Danta, Byrona či Komenského, je využit motiv putování. Básník je na své cestě po slovanské pravlasti doprovázen bůžkem Mílkem Mílkem a bohyní Mínou. Vystupující slovanští bohové jsou tvořeni po vzoru antického panteonu. Mílekk představuje poslovanštělého Amora, syna bohyně Lady (Venuše), a Mína, dcera bohyně Slávy, zosobňuje ideální symbol slovanské budoucnosti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Slávy dcera. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (25)
Chápu, jaký to mělo význam pro Čechy v 19. století, ale číst to teď je formou sebepoškozování.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Slávy dcera v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 299x |
| ve Čtenářské výzvě | 20x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 44x |
| v Chystám se číst | 48x |
| v Chci si koupit | 9x |
| v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
| 1971 |  Slávy dcera |
| 1954 |  Domove líbezný |
| 1853 | Staroitalia slavjanská aneb Objevy a důkazy živlů slavských v zeměpisu, v dějinách a v bájesloví |
| 1821 | Básně |
| 1981 |  Básně |
Tak toto je oficiálně to nejhorší co jsem musela do školy kdy přečíst. I když jsem se na to snažila dívat s určitými znalostmi a historickým kontextem, stejně jsem se u toho akorát trápila a to čtení jsem si fakt neužila. Jediné plus je, že poezie se mi čte prostě rychle, takže mi čtení zabralo jen pár hodin. Ale i tak jsem se u každé stránky modlila aby už byl konec. Vůbec jsem to nepochopila, ani jedinou větu z toho celého. Nejzajímavější na tom byl vzkaz vepsaný rukou někoho, kdo si knížku z knihovny půjčil přede mnou. Nechápu to, trápila jsem se u toho a už to nikdy nechci vidět. Asi chápu, proč to v té době bylo tak důležité, ale fakt nechápu proč bych to měla chápat teď a proč to musím číst. Egh. Jediné co z toho mám jsou random útržky, které mi ale dohromady nedávají smysl.