Slunce a hvězda přehled

07.11.2024

(SPOILER) Tento rok se nesl ve znamení Riordan maratonu od Zloděje blesků až po Slunce a hvězda jsem přečetla všechno za sebou, nevím jestli mám přiložit zklamání unavenosti ze série nebo woke blbárnám které jsou cpané na sílu.

Bohužel jsi myslím že druhá možnost je ta pravděpodobnější, i když se jedná o nejdelší knihu ze světa řeckých a římských polobohů, je prázdnější než krátký Pohár bohů.

V knize jsem viděla Rirdanovo vyprávění po málu vždy mě sice nějaká část nadchla ale potom to bylo udupáno dalším vleklým monologem buď z Nicovi nebo Willovi strany, dlouhý a vleklý děj u kterého jsem chvilkami i usínala, někdy jsem v ději měla takový guláš že jsem nevěděla zda vypráví Will nebo Nico, nebo Nico mluví o Wilowi, nebo Will Nicovi.

SPOILERY !!!!
Zápletka ? Ani jedna z nejlepších ale no.. bohužel když si to tam zpětně projíždím asi nejhorší opravdu byla, neviděla jsem v ní žádnou logickou motivaci, a útěk jakým se dostali ze šlamastiky stylu Deus ex machina byl hrozný.

Poslední hřebíček do rakve byl rozhovor mezi Piper a Nicem kdy při vzpomínání na Jasona řešili no... ještě že to byli poslední stránky a né v půlce protože po tomhle bych knihu zavřela a už se k ní nikdy nevrátila.

Prostě takto ne, mezi Nicem a Willem bylo toto napětí už dlouho a tento vztah se rozvíjel mezi knihami už dlouho ale ne tak agresivně jak to bylo napsano tady.

K Riordanovi se vrátím vždy ráda i několikrát, chtěla jsem si knihu koupit v audioknize ale to radši předělejte do audioknihy starší díly které jsou stokrát lepší než tohle.

12.09.2024

Těšila jsem se. Nejspíš až moc.
Nico a Will jsou mí oblíbenci, ale takto prosím ne, to ať raději zůstanou hezky v pozadí a dělají křoví Percymu nebo Appolónovi.
Zápletka, celkový vývoj vztahu obou kluků i formát knihy se mi líbily. Jenže tím to končí. Nevím, čím to je, jestli spoluprací s jiným autorem nebo českým překladem, ale žádná jiná kniha od Riordana se mi tak špatně nečetla.
Doposud mi nikdy nevadila autorova snaha přimět čtenáře k zamyšlení nad významem přátelství, nebo nad tím, jak důležité je mít pochopení pro ostatní. Ale tahle úroveň nuceného poučování zahrnutá v jinak emotivním a napínavém ději mi byla vážně proti srsti. Nemluvě o tom, že samotný text na mě z velké části působil jako kostrbatý výplod GPT chatu a nad některými pasážemi a chybami moje čitatelské i pisatelské já doslova sténalo hrůzou.
Ještě nějakou dobu budu balancovat na zklamané hraně mezi snahou na tenhle příběh raději zapomenout a (marným?) pokusem přečíst si ho znovu, ale tentokrát v anglickém originále...