Slunce vyšlo - Jak jsem překonávala rodinné dědictví duševních nemocí, závislostí a sebevražd přehled
Mariel Hemingway
Tři sestry a slavné příjmení Hemingwayová. Zátěž, nebo výhoda? A na bedrech všechna rodinná stigmata: duševní nemoci, alkoholismus, sebevraždy, smrtelné nemoci, patologické vztahy… Jaké to je patřit do rodiny Hemingwayových a na každém kroku se setkávat s odkazem slavného dědečka? Knižní podoba pamětí Mariel Hemingwayové, vnučky velkého literáta, poodhalí čtenáři nejen pravdu o tom, zda byly Hemingwayovy deprese neoddělitelnou součástí jeho geniality; zda jeho smrt souvisela s alkoholem nebo s impotencí, s mylným pocitem nesmrtelnosti nebo s obyčejným strachem. Ale také se díky autorčině herecké kariéře v Hollywoodu dostanete přímo „na plac“ této nejproslulejší továrny na sny. Mariel Hemingwayová strhává z očí brýle mámení, naprosto otevřeně mluví o hollywoodských praktikách, zvláště těch, kterými musí projít mladé, začínající herečky, aby dostaly roli, aby nastartovaly svoji hereckou kariéru či se v ní udržely. A slavnými filmovými jmény se to v knize jenom hemží – Meryl Streepová, Tom Hanks, Woody Allen, Robert De Niro…... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , PráhOriginální název:
Out Came the Sun: Overcoming the Legacy of Mental Illness, Addiction, and Suicide in My Family, 2015
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Slunce vyšlo - Jak jsem překonávala rodinné dědictví duševních nemocí, závislostí a sebevražd. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Dávám plný počet hvězd za velikou odvahu napsat a odhalit smutky a pravdy ze života tak světoznámé rodiny.
Související novinky (1)
Hemingwayova vnučka se svěřuje
23.11.2017
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Slunce vyšlo - Jak jsem překonávala rodinné dědictví duševních nemocí, závislostí a sebevražd v seznamech
v Přečtených | 28x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Knihotéce | 28x |
v Chystám se číst | 40x |
v Chci si koupit | 8x |
Štítky knihy
Hollywood alkoholismus duševní poruchy, duševní nemoci potomci spisovatelů rodinná tajemství závislosti
Autorovy další knížky
2016 | Neviditelná dívka |
2017 | Slunce vyšlo - Jak jsem překonávala rodinné dědictví duševních nemocí, závislostí a sebevražd |
(SPOILER) Zvláštní, nechat titul i s podtitulem jako celý název knihy; je to podobné jako v restauraci nabízet místo pečeného kuřete s nádivkou a bramborami „dokřupava pečené kuřátko z vlastního chovu, s jarní nádivkou z vajec od domácích slepiček, s jemně mletými kopřivami, doplněné novými brambůrkami opečenými na másle, s bylinkovou zálivkou“ :-). Oficiální anotace je vysloveně zavádějící; poodhalí se pravda o Hemingwayových depresích, je zmíněná jeho impotence (?), mylný pocit nesmrtelnosti – kde tohle sebrali? V této knize tedy ne, stejně jako HEMŽENÍ slavných jmen.
Mariel je sice Hemingwayova vnučka, ale narodila se několik měsíců po jeho smrti; dědečkův vliv na ni byl tedy nulový. Ernest opustil svého syna už v dětství, s rodinou se tedy táhlo pouze slavné jméno, někdy k dobru věci, někdy naopak. Hlavní zátěží pro všechny tři sestry byli spíš příšerní rodiče. Matka počala Mariel v opilosti, celé těhotenství pila a kouřila, Mariel se narodila o 10 týdnů dřív, „protože potřebovala na vzduch“ – rodinný vtip, dost hořký, myslím. Pro rodiče bylo normální před dětmi pít a hádat se, nenormální bylo projevit vůči Mariel city (zvlášť „matka roku“ vynikala). Patologická rodina udělala z Mariel to, co si možná sama neuvědomuje: ženu poněkud citově lhostejnou, neschopnou začít normální vztah a pak v nějakém setrvat. Ona se – snad upřímně - pokouší rozebírat a popisovat své pocity, ale vyznívá to často ploše, trochu hollywoodsky. Některé části jsou vyloženě úsměvné, např. vzpomínka na druhé (!) narozeniny a atentát na JFK.
Pídila jsem se hlavně po její spolupráci s Woodym Allenem, jako 16letá hrála postavu Tracy v Manhattanu; bohužel už se do lepšího filmu nikdy neprosadila. A pokud nejste ještě alergičtí na Me Too, dozvíte se, co bylo naprosto běžné po obsazení do hlavní role (nikoliv v Allenově případě).
Překladatelka mě pobavila „brčálově modrou košilí“ a Tolstojem (ve své poznámce vzadu má ale Tolstého správně; nechápu).
Není to špatné čtení, ale mohlo být lepší, kdyby před vydáním proběhly nějaké větší úpravy původního textu. Možná i Mariel by z toho pak vyšla lépe.