Smrť chodí po horách přehled

14.02.2024

Historie se opakuje. Ráno jsem normálně vstal a pořád sedím doma a předstírám, že jsem v práci. Doufám, že to vydrží ještě celý dopoledne, protože se mi fakt nikam nechce.
Ale teď k brožurce. Už ten název mi napověděl, že to nebude úplně groteska, ale šel jsem do toho stejně. Od těhletěch barevnejch knížeček se dá čekat leccos. Myslel bych, že to bude víc odsejpat, kapitola za kapitolou mě bude napínat na skřipec, pohrávat si s mojí fantazií jako názvy na freevideu, nenechá mě sedět jen tak naprázdno a ono leda tak kulový.

I ten název je trošku zavádějící. Hory tam sice jsou nějaký, ale ta smrt, vzhledem k tomu že to tam všechno okupujou Němci, tak nechodí jenom po těch horách, ale bere to i přes vesnice, koncentráky a celý okresy. Jediný, co jsem si dovedl představit byla zima a nohy partizánů zmrzlý tak, že už ani nesmrděj, broděj se hlubokým sněhem, mají hlad a střílí se po nich. Nejde to srovnat s tím, jak jsem se brodil sněhem já na čundru. Nikdo mi tam neusiloval o život a nikdo mi v hospodě neodepřel sezení u kamen a džber grogu. Ale tihle kluci, těm se honí hlavou už i to, jestli se není lepší na to všechno už vysrat, jít dolů a nechat se zastřelit za cenu smět se naposled vyspat, ohřát a nacpat bachor gulášem, nebo pečení. Plně jejich mysl chápu.
Ve skupině partyzánů je týpek, kterej má dole ve vsi rodinu a esesáci vědí o něm i o jeho rodině. Pozoruješ, jak se válká blíží do cíle u partyzánů a druhá kolej příběhu vede do cíle s celou vesnicí, odkud je ta rodina. Jaký je asi nadšení vesničanů, když je nikdo v noci nepostaví ke zdi a nepokropí ze samopalu? A zubů jim taky vytřískali jenom pár. Další překvapení je, že je posaděj nejdřív na bus, pak na vlak, a pošlou je na vejlet. Jenže to neni vejlet k rybníku Krajáči, tak nemusím připomínat, že nikdo z nich nedostal chlebník se svačinou na cestu. Pro pořádnou část osazenstva ten vejlet byl horší, než si doma ve vsi stoupnout ke zdi. Kde s nima ten vagón asi zastaví? Ohřejou si partyzáni někdy nohy? Nebo aspoň útroby dršťkovou polívkou? Všechny otázky se objasněj dřív, než tu knížkuj zaklapneš.

Ten příběh je dobrej, líbil se mi. Škoda jen, že byl psanej tak nezáživně. Určitě by z toho šlo udělat mnohem větší dobrodrůžo. A jsem taky rád, že jsem v tý době nemusel Žít. Obě skupinky měly rozdaný karty. Jedna měla samý spodky, druhá si vytáhla černýho Petra. Sakra, musím vypadnout. Už mi někdo volal a já řekl, že jsem v Karlíně. To abych se sebral a opravdu tam vyrazil.