Smrt má ráda poezii přehled
Jan Klíma
Smrt má ráda poezii je prvním Klímovým románem, v němž vystupuje hrdina Miroslav Nedbal, matematik z Karlovy univerzity, jenž nepřímo a často jakoby proti své vůli řeší kriminální případy, do nichž ho osud zaplete. Jednoho říjnového rána je nalezen přední teoretický fyzik Vladimír Lamač mrtev pod oknem svého pokoje v zámku sloužícím jako vědecké středisko Akademie věd. Jde o sebevraždu? Nešťastnou náhodu? Vraždu? Hraje v jeho smrti roli neznámá žena, jejíž existenci předpovídá Nedbalův přítel novinář Pavlíček? Ve snaze blýsknout se před svou posluchačkou, do níž je nepříliš šťastně zamilován, se Nedbal nechá vmanipulovat do řešení záhadné Lamačovy smrti. Smrt má ráda poezii je klasickou detektivkou splňující pravidla anglické detektivní školy, ale je i humoristickým románem a zasvěceným líčením vědecké práce nejen v období reálného socialismu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Smrt má ráda poezii. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Řekl bych, taková starší škola, v tom dobrém smyslu slova. Vysloveně si umím tuto knihu představit jako filmový kousek.
Opravdu zábavná detektivka. Zavražděný vědec, plejáda jeho sympatických spolupracovníků (kapitán Filip by to asi viděl jinak) a fakt dobrý autorův smysl pro humor.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Smrt má ráda poezii v seznamech
v Přečtených | 36x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 42x |
v Chystám se číst | 7x |
Autorovy další knížky
1966 | Smrt má ráda poezii |
2010 | Nespi s nikým, kdo je potrhlejší než ty |
1981 | Případ půjčeného psa |
2020 | Kosmické listy |
2000 | Nespouštěj se s nikým,kdo je potrhlejší než ty. |
Přestože detektivní příběh byl napsán v šedesátých letech minulého století, je velmi čtivý. Není zatížen aktuálními technologickými prostředky. Je založen na nadčasových tématech jakou jsou láska, žárlivost, závist a to svěžími prostředky obohacené humorem a lehkou ironií. Autor nemá psaní detektivních příběhů jako hlavní povolání, přesto z příběhu je cítit jeho velká obliba detektivního žánru. Celý příběh je vystavěn dle klasického schématu detektivky, inspirovaného Agathou Cristie. Zobrazení vědeckého prostředí je velmi ilustrativní a popis postav je na hranici karikatury. Ten, kdo se takovému prostředí někdy přiblížil, dá jistě za pravdu. Přestože knihy Jana Klímy netrhají žebříčky bestsellerů, je to příjemné čtení.