Smrt přichází z podzemí přehled
Ruby Jarvis
Kniha vyšla během chaotického přelomu desetiletí (1991) a téměř se o ní neví. Je to velká škoda, protože je to velmi kvalitní dílko. Kniha je psána typickým stylem kafastrofických knih – několik hlavních hrdinů a několik dějových linií, které se vzájemně doplňují. Vše začíná sežráním zaměstnance kanalizací na pracovišti – tj. v kanalizační stoce. Od té chvíle se rozbíhá vědecké zkoumání důkazů a zároveň pokus o zastavení nebezpečí. Všichni se snaží seč mohou, ale samozřejmě dělají i chyby. Někdy je to z nepozornosti a někdy z nedostatku podkladů – v každém případě jsou ale hrdinové jen omylní lidé a žádní supermani. I zde jsou krvavé scény a několik pěkných masakrů, ale nedočkáte se příliš mnoha krvavých podrobností. Tedy myslím to relativně oproti Slimákům. Lidí je tu sežraných dost, ale chybí morbidní podrobnosti o prožírání se střevy zaživa. V průběhu času se vyjasňuje co to v kanálech vlastně je, jak se to tam dostalo, proč to vypadá tak, jak to vypadá a jak se toho zbavit. Děj má od začátku rychlý spád a kniha se velmi dobře čte. Obálka je průměrná a absolutně nepřitažlivá. Je to ale především katastrofický román, až potom horor a SF. Kniha rozhodně do žánru patří, ale doporučil bych ji především ctitelům hororu a katastrofické literatury.... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 1991 , DiliaOriginální název:
The Night of Horror
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Smrt přichází z podzemí. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Tak tohle bylo super... tento žánr mám ráda... horor, sci-fi, katastrofie, všechno dohromady
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Smrt přichází z podzemí v seznamech
v Přečtených | 13x |
v Knihotéce | 10x |
v Chystám se číst | 1x |
v dalších seznamech | 1x |
Smrt přichází z podzemí Rubyho Jarvise těží z popularity „ekologických hororů“, které na konci sedmdesátých let zpopularizoval James Herbert svou krysí sérií. Jarvis se koneckonců od Herbertova modelu zase až tolik neodchýlil, a tak některé metody, použité postupy a myšlenky mají obě dílka společná. Nicméně New York není Londýn a zázraky se dějí, když ne na počkání, tedy do šedesáti hodin určitě. Jenže, co když se jisté vítězství promění v prohru? Přestože mě Jarvis nedokázal ani jednou překvapit, dařilo se mu držet mou čtenářskou pozornost napnutou a vyhecovanou. S jednotlivými charaktery hlavních postav se samozřejmě moc nepáral, což mu opravdu nelze zazlívat, co jsem mu však nespolknul je uspěchané a laciné finále. Uznávám, že do cíle se sprintovat musí i kdyby se sil už nedostávalo, jenže Jarvis to vzal zkratkou, bez ohledu na to, zda pošlape sousedův trávník. Za tuhle závěrečnou kaňku a za to opisování jde hvězda dolů.