Smrt v Praze: Atentát na Reinharda Heydricha přehled

16.10.2024

Četl jsem toho o atentátu na Heydricha opravdu hodně a řekl bych, že se jedná o slabší knížku. Obsahuje spoustu spekulací a polopravd, která už jsou vyvrácené.

25.11.2020

O pražském atetátu jsem již v minulosti několik knih četl (Hamšík, Ströbiger), ale zatím vždy od českých autorů, proto jsem byl zvědav na Haasisovu knihu, jako na jednu z mála přeložených věcí z poměrně rozsáhlé německy psané biografie k tomuto tématu. Současně jsem měl trochu obavy, zda je kniha v něčem objevná a přínosná, nebo jestli půjde jen o kompilát již dříve publikovaných informací. Autor ani dílo mě nezklamali. Kniha je psána zcela objektivně a věcně. Události příprav, průběhu i následků atentátu popisuje metodicky v takovém rozsahu, aby vytvořil ucelený obraz situace v protektorátu, včetně nálad obyvatelstva, což dokumentuje i citacemi z dobového tisku. Poměrně velký prostor je věnován vykreslení osobnosti R. Heydricha a jeho psychologického profilu. Okolnosti uvedení Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora je uvedeno do souvislostí s aktuální politickou situací v Německu a vojenskou situací na frontách 2. světové války. Je samozřejmé, že jako člověk, zajímající se o tuto problematiku nejen četbou knih, ale i shlédnutím televizních pořadů (např. obsáhlého 44 dílného seriálu Heydrich - konečné řešení) jsem většinu základních faktů už znal, ale nečinilo mi problém si je při četbě této knihy připomenout, některé detaily uvést na pravou míru, a řadu nových detailů si do celkového obrazu doplnit. Například jsem nevěděl, že Heydrich byl od roku 1940 šéfem Interpolu a známou konferenci ve Wannsee v roce 1942 pořádal Heydrich právě v budově Interpolu, nebo že americká FBI na Heydrichovo přání Interpolu sdělovala, kdo je na jejich pátracích seznamech žid, třebaže jinak se náboženská příslušnost neregistrovala. A takových zajímavých faktů je v knize plno. Na rozdíl od některých publikací nebo filmů z období před rokem 1989 (např. Opus pro smrtihlava) zde není jednostranně vyzdvihován pouze komunistický odboj. Zajímavá je také pasáž knihy, kde autor rekapituluje různé mýty a dezinformace, které se nakupily během let v různých publikacích vydávaných jak u nás tak i v zahraničí, které zakořenily v obecném povědomí, a prostřednictvím faktů ale i logických argumentů autor tyto tradované nesmysly vyvrací. V závěru knihy se autor zabývá i důsledky událostí pro další dějinný vývoj, česko-německé vztahy, poukazuje na některé dějinné paradoxy a zvažuje otázku smyslu atentátu pro další budoucnost národa. Knihu doprovází něco přes dvě desítky dokumentárních fotografií a jmenný rejstřík. Při četbě této knihy jsem získal námět na další četbu, a sice knihu vzpomínek Simona Wisenthala, kde v kapitole "Zamořená justice" upozorňuje na děsivě silnou kontinuitu, která se projevila v německé spolkové policii a justici.