Sobí hora přehled

31.12.2024

"Existují dva světy a ty se překrývají. Prvním je území Dne, které patří lidem. Druhým je území Soumraku, které patří svobodným bytostem a k němuž náleží i pusté oblasti Lesa. Oběma světům vládne Čas, ale Soumrak se řídí Srdcem, zatímco Den Rozumem." (z povídky Augusta Prima, ale teze se odrážejí i v ostatních povídkách Tidbeckové)

Autorka staví do kontrapunktu mytologii a tradiční zvyky skandinávských zemí a moderní, průmyslový, z pohledu autorky odosobněný svět, v němž kloubí existenci severských mýtických stvoření s technikou, zachovává však tvary, funkce, uvažování a touhy lidské. Nemalou roli pak přisuzuje nejen racionálnu, ale také času, který svým odtikáváním předznamenává v pojetí lidském konec prvního a dost neveselý čas druhého. Nadneseně řečeno umělá inteligence v mytologickém paranormálnu. Příběhy technických nebo přírodních stvoření (to) s lidskými atributy (ona/ono/oni) pro mě dostaly zřetelnější kontury, když jsem se dočetla o nebinárním vidění autorky sebe sama. Označení magický realismus pak vnímám poněkud eufemisticky.

Hned úvodní povídka Beatrice mě dost zarazila, protože jsem si, jako obvykle, (znovu) nepřečetla anotaci. Knihu jsem si zařadila do dlouhého seznamu "chci číst" a než na ni došla řada, zapomněla jsem, o čem je. Nejdřív proto přišlo překvapení, posléze pochopení a zájem, co se bude skrývat v každém dalším "popelčině oříšku". Některé povídky jsou ultrakrátké (Kdo je Arvid Pekon, Moruškový džem), v jiném ožívá nosnější příběh (Sobí hora, Augusta Prima), v dalším případě se autorka faktograficky věnuje objasňování velmi zajímavého mýtického stvoření (Pyret). Povídka Tety byla obzvlášť nechutná. Ani jí ale nelze upřít zamýšlené sdělení. Každá jednotlivá povídka totiž skrývá pointu, s jejímž objasněním se však autorka nikterak neobtěžuje, a to se mi na nich líbí nejvíc. Vedou k zamyšlení i pobavení, tady trochu s nadsázkou (porcování tet jsem zrovna neocenila, ale seveřané to nepochybně cítí jinak), ale skrývají i smutek a melancholii. Duševní (nejenom) svět Karin Tidbeck, jež sebe samy/i řadí do genderové nebinární skupiny "oni/ony", musí být velmi zajímavý.

"Hluboko ve Veletetině hrudním koši leželo srdce, kterého se rukama i nohama pevně držel vrásčitý růžový tvoreček. Když neteře odstranily poslední blánu, která ho obklopovala, otevřelo to oči a zakvičelo. Vyřízly srdce a i s tím malým stvořením ho položily na polštářek. [...] Pak stáhly z Tety kůži. Šlo to snadno, oddělovala se ve velkých kusech, z nichž se po vyčinění ušijí troje nové šedé šaty. Potom přišel čas na oddělení tuku. [...] Poté se neteře odebraly do kuchyní pod oranžerií. Vyškvařily sádlo, namlely kosti na jemnou moučku, nakrájely a upekly vnitřnosti, naložily brzlíky do octa, podusily maso, dokud se nerozpadalo, vypláchly střeva a povědily je, aby uschla. Nic nepřišlo nazmar. Napekly z Tet paštiky, dorty a masové koláče a vyrobily chutné buřty, játrové knedlíčky a škvarky. Nové Tety budou jistě velmi hladové." (z povídky Tety)

25.08.2024

Umístit ve sbírce jako první povídku Beatrice považuji za odvážný krok. Očekávala jsem, že i ostatní povídky se budou odvíjet takto bizarním směrem, ale byla jsem nakonec lehce zklamána.
Nicméně mě sbírka velmi bavila, je to přesně podle mého gusta, i když už zbytek nebyl tak extrémní.
Pro milovníky severské jinakosti velmi doporučuji.