Soud posledního odvolání přehled

Soud posledního odvolání
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52822/bmid_soud-posledniho-odvolani-j3W-52822.jpg 4 23 23

Americké soudnictví 40. a 50. let dvacátého století a zejména případy odhalených a vyřešených justičních omylů. Gardner pracoval v této společnosti 15 let a byl také spoluzakladatelem. Jejími členy byla řada odborníků nejrůznějšího zaměření a jejím cílem obhajovat nevinně odsouzené lidi, kteří byli protiprávně a bezdůvodně uznáni vinnými z vážných zločinů.... celý text

Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: , Orbis
Originální název:

The Court of Last Resort, 1952


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Soud posledního odvolání. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (4)

pepa4081
27.01.2024 3 z 5

Není to zas až tak čtivé, ale hodně zajímavé.
Uspokojivé.

Forestwalker
06.10.2022 5 z 5

Tak tohle byl zajímavý knihobudkový nález. Kniha je opravdu velice moderní ve svém pohledu na americkou policii, soudnictví, vězeňství, mladistvé delikventy nebo válku proti drogám, a to je dobrých 70 let stará.
Gró knihy však tvoří popis skutečných případů, kdy Gardnerem založená organizace prověřovala pochybné případy z minulosti a v řadě z nich se jí podařilo dokázat, že odsouzení lidé byli zcela nevinní. Gardner také popisuje, jaké těžkosti jim dělalo oddělit zrno od plev a zjistit, kdo je skutečně nevinný a kdo jim lže.
Kniha se však rozhodně nedá číst jako detektivka. Obvykle se podaří dokázat nevinu určitého "pachatele", ale ten, kdo čin skutečně spáchal, unikne. I když z knihy je zřejmé, že během práce na případu se zřejmě podařilo přijít na pravého pachatele či alespoň komplice, jeho jméno a motivace ovšem s ohledem na probíhající vyšetřování v knize vůbec nezazní. S ohledem na to, že případy jsou velice staré (přešetřované krátce po válce, ale spáchané často dávno před ní, už i ve dvacátých letech), nedají se bližší informace v dnešní době obyčejně dohledat ani na Internetu, což je poněkud frustrující.
Dlužno dodat, že řada případů je opravdu otřesných; policie získává přiznání bitím, domnělí pachatelé se stávají obětními beránky, jen aby si policie mohla udělat čárku za vyřešený případ, někdy zase policie ovlivňuje očité svědky, aby identifikovali nepravou osobu. Jindy americká justice vytvoří případ (jako ten z Dobrodružství kriminalistiky), kdy zjevně nevinnému člověku zmírní guvernér trest smrti na doživotí, které už si ovšem nevinný musí poctivě odsedět.


borsalino_csfd
31.07.2022 5 z 5

Překvapivě, vzhledem k datu napsání (1952), stále aktuální kniha, ve které autor přechází od ukázek příběhů lidí, kteří byli protiprávně či bezdůvodně uznáni vinnými z vážných zločinů (a kterým pomocí institutu Soudu posledního odvolání mohli účinně pomoci) k obecným příčinám a důvodům. A těch pohledů je celá řada. Velkou kapitolou je samotná práce policie, která má přinést maximum objektivních důkazů, ale nikoli vynucených nebo získaných například výměnou za jinou službu. Na druhou stranu mají mít policisté snahu stálého vzdělávání, trestněprávního, vědeckého a mají být za svou službu, při které mnohdy nasazují svůj život, náležitě odměňováni, ovšem nikoli plošně, ale přísně individuálně. Mají mít uznání společnosti i finanční jistoty, aby odolávali "svodům" zločinců. Druhým pohledem je celková od-politizace celé soudní i policejní mašinérie, včetně politických tlaků na statistiky, které jsou dobré třeba v basketbalu, ale v této oblasti buď vedou k dalšímu tlaku například na policii, která je pak tlačena do situace nutně "někoho sebrat" nebo dochází k překvalifikovávání trestných činů, čímž se uměle statistiky vylepšují. Nikoli zanedbatelnou roli v tom hraje dosazování "svých" věrných, známých, straníků, podporovatelů do vedení různých úřadů, ovšem s jejich chabou odbornou znalostí, což instituce poškozuje či úplně paralyzuje. Neméně zajímavé téma kniha přináší i v oblasti trestu a vězeňství, kam máme dojem, že je místo, kam zločinci putují, ale je to spíše místo, ze kterého zločinci přicházejí a druhý mylný dojem je, že pořádný "flastr" zločince napraví. Víc zdí, betonu, mříží naši společnost bezpečnější neudělají a určité velké procento zločinců lze vrátit zpět do společnosti. Zabývá se taky populismem a veřejným míněním, což mě už v roce 1952 trochu překvapilo a je to, jako kdybych četl dnešní zprávy (příklad: dojde k sérii loupeží na benzínových pumpách, veřejné mínění je pobouřeno a žádá, aby se "něco" stalo, načež nějaký politik se chopí situace a začne slibovat či prosazovat tvrdý zákon, takže pak za takový delikt dostane zločinec třeba deset let. Politik si mne ruce, je šance, že bude znovu zvolen, veřejné mínění má dojem, jak jsme to zločincům "spočítali". Garder se na to dívá i z druhého pohledu - čemu to pomůže? Zásadně vzrostou náklady na vězeňství, s délkou trestu rostou náklady, z člověka se může stát kovaný zločinec. Vzniká z toho nesmysl, protože rozhodují amatéři, kteří o problému trestu a práva nemají ani ponětí a sledují jen svůj zájem na znovuzvolení.
Kniha má další hromadu zajímavých úvah a opravdu mě překvapilo, jak je aktuální.
Mimochodem: https://www.csfd.cz/film/108849-dobrodruzstvi-kriminalistiky/448902-posledni-odvolani/prehled/

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Ocenění knihy (1)

1953 - Edgar Allan Poe Awards (Best Fact Crime)


Kniha Soud posledního odvolání v seznamech

v Právě čtených1x
v Přečtených34x
v Doporučených4x
v Knihotéce29x
v Chystám se číst5x
v Chci si koupit2x