Soudný den přehled

dnes

Ödön Von Horváth je můj oblíbený dramatik. Seznámila jsem se s ním poprvé díky Figarově rozvodu, což je hravá hříčka. A přesně to samé jsem očekávala i od jeho ostatních her. Chyba lávky. Století ryb mě velmi rychle vyvedlo z omylu a tato hra také. Psychologická studie lidských povah, které se projeví po tragédii na dráze. Lidé se přiklánějí na tu či onu stranu tak rychle, jako větrník ve větru. Chvílemi mi to připomínalo Dürrentmata. I ten dokázal rozehrát lidské povahy velmi uvěřitelně. Velmi strohý popis, kdy autor nechává prostor i čtenáři.

24.03.2025

(SPOILER) Ač se titul hry evidentně vztahuje k biblické ikonografii posledního zúčtování, Horváth v ní nehýří ani ohněm z nebe, ani anděly spravedlnosti. Nýbrž zcela světským vědomím viny a mlčením svědků.

V malém městě dojde k tragédii. Přednosta Hudetz v osudové chvíli nedá znamení, protože ho v tu nejméně vhodnou chvíli rozptýlí polibek mladé trafikantky. Výsledkem je srážka dvou vlaků a několik mrtvých. Vina se zdá být jasná, přesto Anna při výslechu lže a okolí raději mlčí. Možná ze strachu, možná z pohodlnosti, možná z touhy uchovat „pořádek“.

Hudetz je nakonec osvobozen. Jenže tím nic nekončí. Anna pod tíhou svědomí vyhledá Hudetze a vše mu přizná. A on, sevřený vinou, ji v zoufalém výbuchu umlčí navždy. Až tehdy se lidé probouzejí. Najednou chtějí spravedlnost, kterou předtím odmítali vidět. Hudetz se tak ocitá sám proti všem – a hlavně proti sobě samému. Na mostě, kde zvažuje skoncovat se životem, slyší hlasy mrtvých z vlaku. Jenže to nejsou hlasy mrtvých, ale hlas vlastní viny, která se už nedá potlačit.

Líbilo se mi jak Horváth píše úsporně, postavy mluví málo, nikdo tu není ani za padoucha, ani za hrdinu, přesto se dá vyčíst všechno: nejistota, potlačené výčitky i tiché zoufalství. Na konci jsem měla vyloženě husí kůži. Určitě se k autorovi ještě vrátím.