Soukromá vichřice přehled
Vladimír Páral
Originální sociologická sonda do společenských i soukromých problémů v životě průměrného českého člověka v 60. letech 20. století. Autor na příběhu tří dvojic sarkasticky líčí konvenčnost a přízemnost, zároveň ale i plytkost konzumního života průměrného člověka ukotveného v stereotypech totalitního režimu šedesátých let. Autor nelítostně a nekompromisně ukazuje bezbřehou průměrnost a bezcílnost životního stylu novodobých měšťáků, která se projevuje ve všem - od vztahu k práci, v citových vztazích, manželství, přátelstvích i vztahu ke kulturním hodnotám a končí v zaběhaných neměnných stereotypech. Kritičnost a otevřenost pohledu, nekompromisní výsměch a osobitý, úsečný styl, je pro autorovu tvorbu charakteristický.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Soukromá vichřice. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (38)
Nemohu napsat nic jiného než typické pro spisovatele. To byla poslední kniha, kterou jsem od tohoto spisovatele ještě nečetla. Ale bohužel jsem ji četla až nyní a ne v mládí, jako ty ostatní. Tehdy se mi líbily. Nyní v pokročilém věku a ohledem na dobu tomu již tak moc není. A tak říkám jen "typické".
Kniha, která mně nikdy neoslovila. Nikdy jsem tento druh literatury nemusela, zřejmě jsem pana Párala nikdy dobře nepochopila.
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma ke stažení (28.2. - 4.3.)
04.03.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Soukromá vichřice v seznamech
v Přečtených | 393x |
ve Čtenářské výzvě | 12x |
v Doporučených | 9x |
v Knihotéce | 74x |
v Chystám se číst | 39x |
v Chci si koupit | 1x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1990 | Milenci a vrazi |
1978 | Mladý muž & bílá velryba |
1988 | Země žen |
1967 | Soukromá vichřice |
1982 | Romeo & Julie 2300 |
(SPOILER) Knihu jsem si zopakoval po nějakých více než 50 letech. Koupil jsem si totiž, do sbírky knih ilustrátora, v antikvariátu vydání s Rittsteinovými ilustracemi. To samo (ty ilustrace) je ovšem vlastně podvod (který šíří i Databáze) a na který jsem naletěl, neboť celé „ilustrace“ představuje barevný výřez z jednoho Rittsteinova obrazu na obálce a jedna malá kresba na frontispisu. A je „ilustrováno“…
Když už jsem ale knihu držel v ruce, tak jsem si ji znovu přečetl. A lze říci, že určitou aktuálnost neztratila ani dnes. V době, kdy na sociálních sítích, ale dokonce i v některých tiskovinách (včetně knih „historiků“!) a v projevech některých „politiků“ slyšíme či čteme, jak tehdy, za vlády komunistů, nebylo všechno špatné, ba dokonce bylo líp (než dnes). Vyráběly se kvalitní výrobky, byli jsme „soběstační“ a nezadlužení (jako stát) a „lidi měli k sobě blíž“. Na všechny tyhle žvásty je v románu odpověď – a ne napsaná nějakým dnešním „provládním pisálkem“ (častá dnešní reakce na odmítání lži, jak bylo líp), ale autentické svědectví toho, kdo to tehdy prožíval a popsal, co viděl kolem sebe. V druhé polovině šedesátých let už nemohl ani psát jinak – doba blábolů o „novém, socialistickém člověku“ a úspěších budování už skončila, to by ani tehdy už nikdo nečetl a snad ani nevydal. Takže si tu počteme o všudypřítomné zlodějně, o podvodech s kvalitou výroby a s plněním plánu, o frontách na všechno i o těch mezilidských vztazích mezi kolegy. O celkové ubohosti života za socialismu… Počínaje skvělým výběrem v závodní jídelně, přes zlodějny zaměstnanců na pracovišti (citát: „...nějaká kradlářka zdekovala funglnovej jutovej pytel, tobě je jedno ty svině, že sháníme pytle po celý republice a nejsou…“), zlodějnu samotného mistra, podvádějícího navíc – s vědomím nadřízených - při plnění plánu („...v pondělí z toho“ – samotným mistrem ukradeného materiálu ze skladu - „bude černá šarže za tu havarovanou 583, splněnou zatím jen tužkou…“) až po „… tady stojí fronta na diabetický párky, ale kolem zrovna vezou citrony, však my je přece jednou dostanem … šťastná pobíhala od fronty k frontě…“. Štěstí za socialismu, kdy bylo líp…
To nepsal žádný disident, ostatně Páral byl i režimem nejen trpěný, ale i uznávaný spisovatel a jako takový jistě nepsal pro vydání v zahraničí ani pro samizdat. O politice jako takové, metodách zasahování do všech oblastí života občanů, jsou tam jen nepatrné zmínky, politiku zde ovšem nejlépe popíší její důsledky na každodenní život lidí.
Bohužel, ti, na které dnes míří drzá lež o tom, jak "bylo líp", stejně nečtou. A jestli román něco řekne mladým, co to sami nezažili, jestli po něm vůbec sáhnou, nevím. Pro mne to bylo připomenutí toho celkového hnusu tehdejšího života (živoření) ve zdařilé knize.