Mlhosvět přehled

25.09.2018

Jakmile Simon S. Green opustí humor a snaží se napsat seriózní (ehm...) space operu ve stylu "Star Wars", dílo se mu hroutí jako domeček z karet v průvanu. Postavy disponují psychickou členitostí curlingové dráhy, jejich dialogy bývají často patetickým plácáním, kostra příběhu je chatrnější než chrup stižený parodontózou, k tomu dějové zvraty nahodile cucané z prstu, v závěru chybí dořešení některých problémů a vlastně nic nedává hlubší smysl.
Sci-fi reálie jsou tak nějak fantasy: Mlhobrána má mnoho společného se středověkými městečky - tento dojem podtrhuje používání mečů, minimální zapojení pokročilejších technologií a jako parodie na zbraně budoucnosti působí Greenovy disruptory, co se nabíjejí dlouhé minuty, aby se z nich dalo jednou vystřelit. Být to ultimátní zbraň, budiž, ale pokud jsou její účinky odklonitelné osobním energetickým štítem, přijde mi to docela padlé na hlavu.
Být školou povinná, pravděpodobně by mě tenhle dobrodružný prequel k sérii "Morituri" uspokojil, ovšem v současné době tvořil nezáživnou vycpávku pro čas cestování. Papírem šustící hrdinové neumožnili cítit výraznější sympatie či antipatie, napětí ani dojetí; veškeré události, akční i rádoby tragické, mi byly tak nějak úplně šumafuk. Jestli mě série "Noční strana" nebo "Tajné dějiny" dokázaly mírně rozesmát, u "Soumraku Říše" byla nejprudší emocí lehce znuděná neúčast. Zábavnější než koukat z tramvajového okna na hustotu ostravského provozu a smogu, nic pozitivnějšího ze sebe asi nevydojím.