Spím v Hitlerově pokoji přehled
Tuvia Tenenbom
Objednali si u něj krásnou knížku o Německu. Mysleli si, že je má každý obdivovat, protože jsou ti nejsprávnější a nejspravedlivější lidé na světě. Jenže to se milí Němci setsakramentsky přepočítali! Protože na scénu nevstoupil nikdo menší, než fenomenální, milovaný i proklínaný, Tuvia Tenenbom. A ten Germány rozložil na prvočinitele i atomy. Dokáže totiž nahlédnout pod povrch a zjistit věci, které jiní nevidí. Například že zářivý design, jímž se naši sousedé a milovníci technologií tak rádi honosí, je jen nátěr, z pod něhož vyčuhuje temná minulost. Nezapomněli dnešní Němci pro samou proklamovanou lásku k jiným kulturám a cizincům na šest milionů mrtvých Židů? Začali je najednou po staletích nenávisti milovat? Ale nechme Židy Židy. Jací vlastně dnešní Němci jsou? Aby se dopátral odpovědí, procestoval izraelsko-americký autor Německo křížem krážem. Mluvil se stovkami lidí, od těch obyčejných po špičkové politiky, od aktivistů po kapitány průmyslu, od narkomanů po hoteliéry, od nácků po sluníčkáře, od rabínů po imámy, od Turků po východní Němce, a k tomu všemu spal jako Hitler. Těm všem klade chytré i zdánlivě naivní otázky, aby je vyprovokoval – což se mu často daří – a zjistil, co si doopravdy myslí. Následně skládá obrázek, který je neobyčejně vtipnou a zároveň alarmující zprávou o dnešním Německu, zemi, k níž vzhlíží celý svět. Jestli totiž Tuvia Tenenbom něco není, pak rozhodně není politicky korektní. Jeho kniha je plná zábavných dialogů i pronikavých pozorování. Za vším tím vtipem jsou ale často překvapující i kruté pravdy, o kterých bychom raději nevěděli. Tenenbom není ani levičák, ani pravičák, chce zkrátka znát pravdu. A tak dráždí úplně všechny.... celý text
Literatura světová Humor
Vydáno: 2020 , ZeďOriginální název:
I Sleep in Hitler's Room, 2011
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Spím v Hitlerově pokoji. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
K Tuviu Tenenbomovi se člověk musí pročíst, a tohle není vhodná kniha kde začít. Jeho styl psaní je zkratkovitý a občas až rušivý. Skáče od tématu k tématu a umanutě rozpitvává zdánlivé malichernosti. Pokud popisoval osudy migrantů v Německu nebo pronikání progresivismu do amerického života, tak se to sneslo, protože to byla témata hýbající světem. Jenže hledat v tom korektním, mírumilovném a nekonečně vyspělém Německu hluboce zakořeněnou posedlost Židovským národem je neobvyklé, téměř hraničící s předpojatostí. Ovšem než uběhlo těch 350 stran textu, tak mi to ani tak zvláštní nepřišlo.
Sonda do hlubin německé duše. Nevím proč autor s každým koho potká mluví o židech, Izraeli a Palestině, náhoda to být nemůže. Je to tak ale ve všech jeho knihách. Více lidí židy nemá rádo. Jestli je to pravda, nebo autor záměrně do knihy dává pouze negativní reakce nevím. Možná chce psát o senzacích. V Německu je to problém kvůli minulosti. Ale ještě větší problém jsou muslimové, kteří židy nenávidí a nebojí se o tom mluvit veřejně. Dále stejně jako v ostatních autorových knihách spoustu lidí se o politice atd. chce bavit pouze mimo záznam nebo anonymně. Bojí se že bez politické korektnosti by byli za svůj názor trestáni. A je pro svět velké varování.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Spím v Hitlerově pokoji v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 35x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 14x |
v Chystám se číst | 21x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2018 | Chyťte Žida! |
2017 | Všechny jejich lži |
2018 | Čau uprchlíci! |
2019 | Krysy Jejího Veličenstva |
2020 | Spím v Hitlerově pokoji |
Velmi dobrá kniha. A dost šokující. Na některých místech mě z toho, co autor na vlastní kůži zažil, dost mrazilo, obzvláště proto, že všichni lidé, se kterými mluvil, se považovali za vysoce morální, často za nositele jediné pravdy.
Na druhou stranu se mi tato kniha - autorova prvotina - nelíbila tak moc jako jeho ostatní knihy. Je vidět, že se mu postupem času podařilo skvěle vytříbit styl, kdy méně znamená více a často je lepší nechat absurditu situace hovořit samu za sebe.