Spinoza z Trhové ulice přehled

12.02.2021

Předesílám, že jsem ke knize přistupovala již předem s velkými očekáváními, protože židovská kultura a Polsko jsou moje dvě velké slabosti a musím říci, že pokud čirou náhodou máte podobné libůstky, dílo Vás jistě nadchne, tak jako mne. To však k mému potěšení nebyly jediné charakteristiky, kterými je tento soubor povídek jedinečný. Příběhy jsou hodně rozmanité, některé jsou velmi fantasticky laděné (Šida a Kuciba), některé jsou magicky realistické a jiné více ze života. Všechny příběhy se však, i pro jejich různorodost, četly jako folklorní soubor příběhů. Centrálním motivem, jak se píše již v abstraktu knihy, je pokoušení postav ďáblem a jejich vůle a (ne)schopnost odolávat. Co mne zaujalo snad nejvíc, a zatím nevím, jak si přebrat toto poselství, byl dojem, že trest nebo spása postav byly docela nezávislé na tom, jaké volby postavy nakonec učinily. Nejvýrazněji to můžeme sledovat zejména u příběhů, kde paralelně sledujeme poklesky muže a ženy v páru. (Příběh dvou lhářů, Stín kolébky a Zkáza Kreševa). Také mne překvapila četnost, a především obchodní neosobnost židovských rozvodů, které jsou také jedním z opakujících se motivů v knize (vedle mnoha dalších). Čímž se dostávám k další rovině díla. Byť se povídky čtou jako folkór a jsou psány stylem pověstí, kdy čekáme na konci zadostiučinění a poučení, příběhy mají ve skutečnosti velmi realistické rozuzlení v tom, že jsme v molochu života velmi bezmocní a cesty páně jsou nevyzpytatelné. Autor má talent na zakončení příběhů v pravou chvíli, což je záviděníhodný um. Téměř každý příběh je zakončen velmi prostou a definitivní větou, ale tato zakončení v sobě zároveň nezřídka skrývají další příběh - to, co mohlo být, či to co předcházelo, nicméně je to ponecháno již čtenářově fantazii. Pomyslnou třešničkou na dortu osobitosti projevu je Singerův (mnohdy zvrhlý) humor, kterým jsou všechny příběhy protkány, a skrze který jsou paradoxně nejčastěji odhalovány velice přízemní a lidské myšlenkové pochody, které vdechují příběhům život a přimějí nás při četbě pokyvovat a chechtat se, jako bychom četli myšlenky nám dobře známé a přesto překvapivé, protože se je někdo odvážil plácnout na papír. Ukázka: “Nezapomínala na kočího a kupovala mu také žloutkové sušenky. Aby jí prokázal vděčnost, zařídil jí pohodlné místo na voze a pomáhal jí vylézat a slézat. Chtivě si ji prohlížel, ale ona se nemohla přimět k tomu, aby se vyspala s tak nízko postaveným člověkem.” nebo “…vypadal by jako Žid, kdyby neměl nos zahnutý spíše po polsku.” či “Oči se jim rozšířily. Copak není při smyslech? Je do něj bláznivě zamilovaná?(…)Hudebníci ožili, jako by jim ten nerozvážný kousek vlil krev do žil, a obě kapely začaly hrát s novou energií.(…) Nohy tanečníků se lehce vznášely v radostném uspokojení nad cizím pokleskem.” Mnohé situační komentáře a průpovídky jako by byly směsicí nejkousavější vesnické drbny a našich nejtemnějších myšlenech, u nichž se většinou raději kousneme do jazyka.
Zkrátka, v jednotlivých příbězích sledujeme roztodivné osudy hřísných lidí haličských, a pokud hledáte četbu trochu humornou, trochu skandální, ale s přesahem a kulturou, myslím, že Vás nezklame.