Válka s Mloky přehled

včera

Není to pro mě první čtenářské setkání s Karlem Čapkem. Tímto nedlouhým románem náš český literární velikán potvrdil (minimálně pro mě) svou spisovatelskou genialitu. Dílo je napsáno velice kvalitním, hravým a z hlediska češtiny unikátním jazykem. Navíc i když zde Čapek zpracovává velice závažná a nesmírně důležitá témata, často jsem se usmíval a bavil, což je až překvapivé v dobrém slova smyslu. Opravdu obdivuji, jakým jazykem a stylem tento román autor vylíčil.

Obdivuji také jeho tematickou stránku. Ukázal nám poněkud vtipnějším způsobem, jak se lidstvo chová, když se objeví něco nového. V tomto případě to byl mlok. Nicméně ať už jde o mloka nebo o cokoliv jiného, člověk zkrátka vždy hledá způsob, jak to využít pro svůj prospěch. V tomto ohledu je dílo velice nadčasové, nikdy nezestárne, protože lidé se v tomto ohledu určitě nezmění. Také jsem byl překvapen Čapkovou prozíravostí. Už v té době si uvědomoval nebezpečí ze strany Německa (dílo vydal roku 1935). Jiní lidé si nebezpečí pořádně neuvědomovali ani roku 1941. Navíc mě nesmírně pobavila zmínka o tzv. "Nadmlokovi" či o rozšíření životního prostoru pro mloky. Tyto momenty v díle prezentují spisovatelovu současnost a obavu. Nebyl daleko od pravdy. A ten konec? Jedním slovem - geniální. Rozhovor sám k sobě mě dostal.

Na závěr jsem si nechal jeden malý nedostatek. Osobně mi prostě nesedlo zpracování tohoto románu formou novinových výstřižků (či jak je uvedeno v popisu - koláž). Určitě je to velice originální, ale i přes to, jak mě ten román myšlenkově, jazykově, tematicky a nadčasově uchvátil, bylo velice náročné se do toho začíst a, jak se říká, "zhltnout to jedním dechem".

25.12.2024

V literárních rozborech se často dočítáme, že Válka s mloky patří do protifašistické literatury. Já si však dovolím s tímto zařazením nesouhlasit. Fašismus je iracionální ideologie, která staví na šovinismu a zaslepené nenávisti. Mloci ale nezpůsobují zkázu Země kvůli pocitu nadřazenosti svého druhu nebo iracionální nenávisti k lidem. Kontinenty se bortí, protože mločí populace se řídí přirozenými zákony přírody: „Je nás mnoho, pro přežití potřebujeme nové místo.“ To je heslo přírody, nikoli heslo fašismu. Fašismus hledá nepřítele a říká: „Za naše problémy mohou ti druzí."

Knihu vnímám spíše jako logický a mrazivý popis důsledků neomezeného vykořisťování přírody. Lidstvo, zaslepené touhou po konzumu, moci a udržení zastaralého řádu, si pod sebou podřezává větev. V tomto ohledu je příběh mloků neúprosným zrcadlem naší reality.

Proč nedokážeme přestat obchodovat s Čínou, i když si uvědomujeme negativní důsledky? Protože by se zhoršil náš ekonomický blahobyt. Podobnou logiku nacházíme i ve světě mloků: „Proč bychom měli přestat zbrojit mloky?“

Naše civilizace může skončit stejně, jako skončil svět mloků. A právě zde si dovolím citovat Karla Čapka:
„Víš, kdo půjčuje Mlokům peníze? Víš, kdo financuje tenhle Konec Světa, tu celou novou Potopu?“
„Vím. Všechny továrny. Všechny banky. Všechny státy.“
„Tak vidíš. Kdyby byli jenom Mloci proti lidem, tak by se snad dalo něco dělat; ale lidi proti lidem, to se, člověče, nedá zastavit.“