Srdce a mračna přehled
Stanislav Kostka Neumann
Sbírka levicově zaměřeného českého novináře a básníka obsahuje autorovy básně, které vznikaly v letech 1933-1935. Stanislav Kostka Neumann se pokusil v těchto verších zaznamenat atmosféru doby, kdy doznívala hospodářská krize a v německém státě se formovalo a postupně přebíralo vládu nacistické hnutí. Základními znaky této sbírky jsou sice sociální, intimní a přírodní motivy, přesto i do nich Neumann promítá obavy z tehdejšího i budoucího vývoje. Projevuje se v nich nejen autorův zásadní a nesmiřitelný protifašistický postoj, ale i jeho nezlomná víra v sovětské Rusko. Neumannovy názory se pochopitelně promítají i do lyrických textů, které jsou do tohoto cyklu zařazeny, ale i v nich je zároveň obsažen výrazný politický akcent.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Srdce a mračna. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Srdce a mračna v seznamech
v Přečtených | 9x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 5x |
v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
1950 | Kniha lesů, vod a strání |
1990 | Proč nejsem komunistou |
2000 | Dějiny ženy |
1897 | Satanova sláva mezi námi |
1954 | Domove líbezný |
Některé verše psané ze zkušenosti krize ve třicátých letech jsou aktuální i dnes, např. Staviski ("Ježí se v krajích černými troskami loupežných pánů tvrze a hrady. V smokingu táhne dnes kluby a bankami loupežný rytíř ze správní rady.", Cestou ("Daleko v městě, plýtvajícím slovy, člověk-stroj a člověk-kůň po stech a tisících bez práce bloudí..."), Song bulvární krysy či Chvála korupce. Ve sbírce se střídají básně s možná až příliš tvrdou bojovností s pěknou přírodní lyrikou. Vrcholem knížky patrně mělo být Poděkování Sovětskému svazu. Ačkoliv autorova revolučnost a nadšení se v básních ozývá velmi zřetelně, právě v té závěrečné přes jeho snahu dost zaniká. Lépe řečeno zaniká pro jeho přílišnou snahu. Oslavná óda je totiž natolik dlouhá, že se veškerá zamýšlená údernost mění ve fádnost až nudu. Méně je zkrátka někdy více.