Papírová srdce přehled

07.04.2021

(SPOILER) Nádech výdech. Jak mám tohle sakra napsat?

Ráda bych začala tím, že v poslední době nemám štěstí na kvalitní příběhy, kde je hlavní tématikou romantika. Colleen Hoover je vždycky jistota, ale v posledních letech na nikoho jiného, kdo píše příběhy, co dávají hlavu a patu, nejsem schopná narazit.

A tak, když jsem viděla tolik kladných hodnocení, jsem si řekla, že téhle knize dám šanci. Že mě třeba překvapí. Opak byl pravdou a já jsem zase zklamaná.

Kniha má obrovský potenciál - druhá šance, odpuštění. Líbil se mi rozdíl mezi hlavními postavami, kdy jednoho opustila matka a druhá měla normální rodinu. Z tohohle mohla autorka vytěžit víc a hlavně na konci, kdy Jensena neustále opouštěla Mia.

To, co mě však nejvíc štve a mrzí, je neustále střídání vlastností postav. V knihách, které v poslední době vychází, je to čím dál častější. A tím nemyslím pouze romantiku! Chování postav se bezdůvodně měnilo jako roční období a bylo to čím dál více chaotické. Když by se mě někdo nyní zeptal, jak bych charakterizovala postavy, tak bych pravděpodobně říkala, co mě napadne, protože bych absolutně nevěděla.

Mia se jednu chvíli vztekala a po jediném jeho pohledu Jensena veškerý její vztek záhadně zmizel. Ten se následně objevil o něco později, kde není on, ale celou knihu se lituje, nadává a tak dokola. A pak, když na něj ,,vyjede", tak začne slibovat, jak vše bude v pořádku a ona ihned obměkne. Trošičku mi to přijde humorné, neboť na začátku knihy mi přišlo, že Mia věděla, co chce a nechce. Stála si skálopevně za svým. Vlastně na to autorka poměrně jasně ukazovala.

Jak jsem zmínila před chvílí: Kniha má obrovský potenciál. Obrovský. Autorka by se klidně mohla rovnat Colleen Hoover. Ale nestalo se tak. Nevadí.

Dávám dvě hvězdičky - a to díky krásné obálce a stránkám ,,Svět podle Jensena". Ty mě ze všeho nejvíc bavily.