Srdce temnoty / Na pokraji sil přehled

16.01.2023

V příběhu "Srdce temnoty" říká kapitán Marlow při plavbě na jachtě po Temži se svými přáteli, že i tato řeka viděla to, o čem jim chce vyprávět, a je to divokost a genocida. Temže viděla invazi údajně slavné římské civilizace, která vraždila domorodce a byla úplně pohlcena "jejich divokostí". Conrad píše, že zarazila je divokost bývalé Anglie, ale opravdu si myslí, že jejich vlastní barbarství, protože divokost skrytá pod tenkou vrstvou civilizace je horší. Marlow bude pak přátelům vyprávět o genocidě, kterou viděl vlastními očí na své cestě po řece Kongo. 2000 let po řimskym nájezdu na Anglií budou totiž evropské obchodní společnosti a organizace jako smyšlená "Společnost pro potlačování divošství ve jménu civilizace" vraždit stejně jako Římané pouze kvůli kořisti, totéž pod rouškou humanismu, civilizace a velké myšlenky. Vždycky snadněji se vraždí pod heslem "vznešených idei" - klidnější je svědomí vrahů. V Kongu byly to Travail et Progrès (Práce a pokrok), jindy: Svoboda, rovnost, bratrství; Práce vás osvobozuje; Každému podle jeho potřeb, od každého podle jeho schopností...
Kurtz, jeden z hrdinů románu, má příjmení, jakým se v Polsku označovalo d'ábla: Kusy (Conrad je původem Polak a utekl před ruskou armádou). Ale Marlow se s ním spřátelí. Proč? Asi chce ho zachránit jako člověka, jeho duší. Chce, aby se viděl v tom, čím se stal. A Kurtz je dost chytrý a upřímný, aby přiznal: tohle, co dělal je nechutné, odvratné. Ale on je přece, což je velmi příznačné, talentovaný, charismatický muž, který by se mohl stát velkým politikem nebo umělcem. Asi Belgickým Hitlerem? Protože ve svém "úžasném článku" pro výše jmenovanou Společnost vidí jedno řešení pro civilizační pokrok: "Zabijte je všechny!" Všechny ty černé, jiné, necivilizované. Genocida jako "velíkolepá civilizační idea" již v devatenáctém století...
Conrad opravdu to všechno viděl - byl v Kongu v roku 1890, a devět let poté napsal "Srdce temnoty". Napsal v teto povídce, že její smysl "není v pecce, ale v její dužině": popisech a atmosféře příběhu. Tehdy jde hlavně o popis teto genocidy. Ale pecka má smysl taky: proč civilizovaní, kultivovaní lidé, jako Kurtz, tak snadno podlehnou těm nejhorším divokým instinktům? A hned v textu najdeme odpověď: "protože jeho nitro bylo prázdné." A to je správná diagnóza.
Symptomatická je v příběhu postava ruského akolyty Kurtze, syna pravoslavného kněze. Co je to za postavu? Symbol? Literární proroctví? Skrytá zpráva o Rusech jako prosťáčcích zejících z obdivu k tyranii? Nebo jen skutečná vzpomínka na Kongo? Těžko dnes soudit.
Ale je to bezpochyby jedna z nejvýraznějších povídek Conrada.

V druhém příběhu tohoto svazku nás čekají tři zajímavé problémy: stáří a ztráta síly muže činu, epochální změna světa - doba přechodu z éry plachetnic na parníky a tím pád étosu lidí moře (Massy a Sterne), který Conrad vždy tolik chválil, a v neposlední řadě ideální tehdy láska muže k ženě, jakou cítí kapitán Whalley ke své manželce a dceři. Je to láska beze slov, která mluví činy, ale až do konce, k sebeobětování. Láska nesmyslná a nemyslitelná v době bující emancipace žen, kdy jsou muži vnímáni pouze jako násilníci a patriarchát.

02.12.2021

Možná víc než titulní Srdce temnoty mě zaujala druhá část knihy - Na pokraji sil. Malajské přístavy na konci 19. století, rezavá paroloď s rozbitými kotly, vzteklý strojník a stárnoucí důstojný kapitán s bílými vousy mají skvělou atmosféru. Je poznat, že autor sám to na moři dobře znal.