Srdce z kamene přehled

06.11.2022

Příběhem odehrávajícím se ve 14. století nás provází Milada, dcera Jindřicha z Licharnice, kterou otec naučil spíše chlapeckým dovednostem a teď, když je čas na vdávání, nechce Milada přijít o svoji svobodu.

Kniha možná působí jako romantická oddechová jednohubka, ale ve skutečnosti je v ní popsán drsný život ve středověku. A to docela brutálně — usmrcení novorozeněte, znásilňování apod. Takže jestli máte slabší žaludek, rozhodně se do této knihy nepouštějte. Mně osobně to nevadilo. Naopak se mi líbilo, že to příběhu dodávalo autentičnost.

Neuškodilo by, kdyby kniha měla klidně o dvě stě stránek víc. V příběhu se pořád něco dělo, ale zároveň to bylo tak rychlé, že než jsem vstřebala jednu scénu, už jsem byla u jiné. Tím pádem jsem měla pocit, že děj nijak negraduje a ani jsem se nedokázala vžít do příběhu a prožívat ho s Miladou.

Z Milady mám velmi smíšené pocity. Ačkoliv jsem počítala s tím, že postava hlavní hrdinky bude zromantizovaná (výborná v boji, lovu apod.), připadalo mi, že je to chvílemi už moc. Vzhledem k ději a popisu středověkého života to působilo jako pěst na oko.

Navzdory tomu je ale Milada velmi zajímavá osobnost a během vyprávění můžeme vidět její vývoj. Jenom mě trochu mrzelo, že nebylo víc prostu věnováno jejím myšlenkovým pochodům, díky kterým by se čtenář mohl lépe vcítit do její kůže — a nejen do její, ale i do kůže ostatních.

Velmi se mi líbila propracovanost z historického hlediska (rody, způsob života a historická fakta), díky čemuž měla kniha autentickou atmosféru.

Srdce z kamene bych doporučila těm, kteří mají rádi historické romány s romantickou linkou a zároveň jim nevadí popisování brutality středověkého života.

Chápu, že se ve 14. století život s nikým nemazal, ale tohle byla teda kruťárna...
Příběh z dob středověku se nejdříve poklidně rozvíjí, jakmile se však objeví první tragédie, průšvihy neberou konce a jedna katastrofa střídá druhou.
Mrtvoly, znásilnění a mučení které by se množstvím vyrovnalo snad i dosavadní sérii Hra o trůny. Potoky krve by určitě potěšily i Tarantina, kdyby se rozhodl tohle zfilmovat. A nemusel by ani moc upravovat děj.
Dialogy jsou psané příjemnou "moderní podobou" tehdejšího jazyka, i když někdy se autorka pravděpodobně zapomněla (slovo "kecy" se tehdy asi nepoužívalo :-D), ale díky tomu se kniha dobře čte.
Příběh neobsahuje velké chvíle napětí ani gradace. Prostě čtete a najednou fik... Postava nemá hlavu nebo jí z prsou trčí nůž...
Ke konci knížky mi už všechny ty krutosti lezly krkem, vypadalo to, že nesměřujeme ke šťastnému konci. Nedoporučuji slabším povahám, některé scény jsou hodně drsné a autorka se s tím rozhodně nemaže.