Srpny přehled

30.01.2025

Na prvotinu opravdu dobré, doufám, že autor ještě něco napíše. Ke konci mi to až připomínalo Rosemary má děťátko. Depresivní příběh mladé ženy, která takřka plynule přejde z dysfunkční rodiny do dysfunkčního vztahu. Několik lidí zde v komentářích píše, proč se Daniela nezačala bránit dřív, ano, taky jsem měla chuť na ni zařvat Tak už Štěpána pošli do háje, ale ono to asi není tak snadné když vám manipulativní psychopat nenápadně rozdrolí celou osobnost. Týrání nemusí být jen fyzické a tato kniha na to výborně poukazuje.

28.01.2025

(SPOILER) To nebylo snadné čtení. Na Daniele se ostatní lidé dost vyřádili, a každý jí svým způsobem ublížil. Zpočátku jsem polemizovala o tom, zda matka opravdu svoje dcery takto tyranizovala nebo zda celý příběh byl výtvorem Danieliny fantazie. A my se to nikdy nedozvíme. Pokud však přistoupíme na to, že to pravda byla, pak popírání skutečného stavu otcem i sestrou Janou bylo pro zpracování traumatu a další vývoj Danieliny osobnosti stejně likvidační jako samotné matčino týrání. U sestry to je pochopitelné, sama chudák musela zpracovat zničující zacházení, svou podstatou více fyzické než v případě Daniely, a popření tohoto ubližování tak možná viděla jako nutné k přežití. Pro otcův alibismus ale již žádnou omluvu nemám, utíkat před skutečností jen proto, že je nepříjemná, a přitom poznamenat vlastní děti, to je za mě opravdu neodpustitelné. Už v této části knihy mi nebylo lehko na duši, gaslighting člověka donutí pochybovat o tom, co se opravdu stalo, a přiměje ho cítit se jako blázen a přestat věřit své mysli i duši.

Když do děje vstoupil Štěpán, nejdříve jsem ho nepodezírala a viděla ho jako záchranu Daniely a její šanci na nový začátek. Bohužel jeho obsese tím, co se Daniele v dětství dělo, byla opravdu zhoubná a nezdravá. Je otázkou, zdali Štěpán měl takové sklony už dříve nebo se v něm probudily až v důsledku vyslechnutí příběhu jeho přítelkyně. Tak jako tak ale byl pro Danielu tím nejhorším, co se jí mohlo stát. Byla izolovaná, neměla se s kým poradit ani s kým probrat, co se jí děje, nedokázala pomoc vyhledat externě u terapeuta, ani interně v rámci rodiny a přátel, a ač se u sestry snažila, toto téma nikdy nebylo otevřeno.

Danieliny myšlenky ke konci knihy mě doslova zarmoutily, o vině Štěpána už zde není ani nejmenší pochyb. Jeho slova byla mířena přesně tam, kde bolela, a míněna tak, aby ublížila. Užíval si svou převahu a moc nad slabou zničenou ženou bez špetky sebedůvěry. Ono vyřčené slovo, které Danielu navždy změnilo, bylo tak strašně nespravedlivé a Štěpánovi jen zařídilo ještě větší převahu. Není to krásný konec příběhu, jen co je pravda, a naději nezahlédnete přes ty černé mraky ani na moment.

Co se týká samotného stylu psaní, autor vytvořil zajímavou prvotinu a ke konci knihy některé pasáže byly velmi inovativní i z pohledu literární techniky. Ocenila bych ale ještě větší rozpracování psychologie postav a větší svižnost příběhu i v jeho první polovině.