Staročeské záhady - Po stopách dávných mýtů přehled
Vladimír Liška
Naše staročeská přemyslovská mytologie je dodnes plná otazníků i záhad, na které ani vědci dosud nedali jasné odpovědi, a tak se raději v minulosti moc nepřipomínaly. Jestliže měl Kosmas pravdu, že pověsti o praotci Čechovi, Libuši, Přemyslu Oráčovi, Horymírovi, dívčí a lucké válce i mnoha jiných pradávných událostech jsou zpracovány především na základě vyprávění starců, pak narážíme na problém nedostatku písemných pramenů, které by potvrdily platnost těchto pověstí. Leccos naštěstí vypovídá archeologie... Vladimír Liška se pokouší přiblížit známou staročeskou přemyslovskou mytologii jinak, než by se možná očekávalo. Jeho záměrem bylo učinit z této knihy skutečnou záhadologickou výpravu za poznáním záhad, které v sobě naše nejstarší národní mýty tají. A pokusit se některé z nich rozluštit, nebo je alespoň přiblížit historické pravdě...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Staročeské záhady - Po stopách dávných mýtů. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Pár, pro mě nových zajímavostí, jsem se v knize dočetla. A potěšila mne druhá část knihy věnovaná tajemným místům naší země. Za to si knížka ty tři hvězdy zaslouží.
Dobý den, pane doktore(magistře), Pokud mohu chtěl bych a rád reagovat na vaši knihu
Po stopách dávných mýtů.Slibujete v ní řadu překvapení a myslím, že si ve slově stojíte.S vašim úhůlem pohledu, často nestejným a neotřelým, určitě souhlasím a to i s celou řadou vývodů a logických dedukcí.Pokud chci hrát čestně, musím o sobě prozradit, že jsem lékař, který se o histori
již řadu let zajímá a že jsem věřící (ne příliš ortodoxní).Všechny taje, které se před námi objevují, mohou být řešeny jednak z hlediskapřísné materialistické logiky, ale jednak i v širším kontextu třeba sice jen omezeného poznání, ale idealistického typu.V matematické rovnici, kde nám chybí neznámá a dosadíme za ní Boha (ať už jakéhokoliv),vždy tajenku snadno vyřešíme.Pokud mám být konkrétní, sám na jedné straně určité postoje zpochybňujete, ale jiné jaksi bagatelizujete. Například vztyčování skalních masívů opravdu dnešními technologiemi možné není a jen s těmito technologiemi asi nikdy možné nebylo. Na druhou stranu mě mrzí, že odborníci na filozofii a historii, ale ne již odborníci na biologii medicínu a matematicko-fyzikální děje vstřebávají obecná darwinovská dogmata, která nechtěně zneužívají.Myslím, že jednou z největších chyb historiků a filozofů je spoléhat na podsunuté teze lidí, kteří si je upravili tak, aby odpovídaly jejich hypotézám. Pokud mohu nabídnou zřejmé nesrovnalosti, které používá většina současných českých i zahraničních historiků , je to zejména vývoj délky života člověka, ale i jiných druhů na naší planetě.
V rozporu s informacemi našich předků a i nálezů, které se sice někdy nehodí do našich karet,
je třeba si přiznat, že délky života lidí a šlchtěných druhů jiných forem se během vývoje stále zkracují a to s vyjímkou posledních 2 století, kdy díky významným pokrokůmv medicíně a jejich technologiím se lidský život (ikdyž občas spíše na dluh) začal prodlužovat.Porfesor Zamarovský ve své knize Historie začíná v Sumeru udává, že věk sumerských králůpodle rozluštěných nápisů v Zikuratech odpovídá až 170 let. Biblický Abrahám se dožil150 let a Mojžíš 120 let (oba v podmínkých kdy se pro lidský druh život spíše zkracuje. Rames II.85-95 let (není přesně doloženo) a je třeba vzít v úvahu , že na konci dynastie vzniklé jenincestními spojeními se tato musí toto na zkrácení věku významně podílet podobně jako u třeba u šlechtěných zvířecích plemen. Život lidí ve středověku,jak je popisovaný našemi i zahraničními autoritami , odpovídá 40- 50 letým starcům na prahu smrti. Tady je již jednoznačná chyba vyhodnocení dostupnýc informací. Máme k dispozici informace o vládcích, rytířích a jiných významných lidech. Informace o životu běžného prostého zemědělce nebo řemeslníka vetšinou úplně chybí.Ale válečník, rytíř byl z dnešního pohledu "vrcholový sportovec", který se oproti prostým lidem nezdravě stravoval (zvěřina maso, alkohol), trávil život buď na taženích v zimě ve stanech doma v chladných nevytopitelných hradec, tedy s rizikem kloubních postižení, metabilických poruch, sekundárním postižením kardiovaskulárních a metabolických orgánů, takže člověk , který si spůsobem života ten svů zkrátil nejméně o jednu třetinu, aniž beru v potaz více nebo méně závažná poranění.Informace o tom, jek se venkované, pracující v létě na poli, živící se moukou, ovocem a zeleninoua trávící zimu ve vytopených chaloupkách s mírným omezením dostatku stravy, tedy netpícím obezitou, dnou , metabilickými a kardiovaskuůlárními poruchami, navíc s daleko pestřejší možným genetickým výběrem partnerů (ne jen několik prominentních rodů na evropských trůnech či možností výběru jen v několika šlechtických rodinách) nemáme, ale logicky se mohly dožívat tito lidé nejméně dvojnásobku nám podsouvaného průměrného věku.Víme třeba , že potomci želv v římských zoologických zahradách se nyní dožívají stěží čtvrtiny věku.
než jejich předci před dvěma tisíci lety.No a z biologicko medicínského hlediska je tu ještě jeden nepřehlédnutelný faktor a to je kapacitalidského mozku. Většína tvorů na této planetě využívá svůj mozkový potenciál na 50 až 90 procent své kapacity ( tu můžeme podobně jako u počítač v bitech posuzovat z hlediska pyramidových buněk čelních laloků) .Lidský druh již nejméně dvě tisíciletí využívá svoji mozkovou kapacitu někde mezi čzyřmi až dvěmi a půl procenty. Vyjímka Isaca Newtona s témř 6 procenty, Albeta Einsteina tak 4,5 procenty. Můžeme mít představu, kdyby člověk v minulých dobách využíval svoji kapacitu třeba na 50 procent.Z našho pohledu by se jeho schopnosti jiý blížily božským.Nadvěsek mozkový - epifýza (leží na zadní straně mozkového kmene mezi mozkovými a mozečkovými hemisférami měla být údajmě orgánem třetího oka a mezi mozkovými hemisféramy z dnešních cca dvou až tří milimetrů velikosti dosahovala i deset centrimetrů a u některých jedinců "prosvítala" na čele v oblasti malé fontanely skrze kůži a imponovala jako "třetí oko" . Pravda je že fylozofie, které se s třetím okem setkaly, naprosto u osob, které pomocí něj dosahovaly mimořádných schopností,tyto mimořádné schopmosti akceptovaly.Mimo jiné dnešní neuroanatomové funkce epifýzi neznají.Někteří hinduisté a lámové popisují schopnost využtí "Božské" nebo vesmírné síly ve svůj prospěch . Pak asi nemusíme polemizovat o energii, která pomohla vztyšit mendrity, Sonehenge, postavila baze pyramid (které údajně měly budovat miliony otroků v době, kdy v celém Egyptě nemohlo žít více než deset tisíc lidí).Udivující je, jak tehdejší populace (která možná již byla ve fázi sestupu, jak se zdá být logické, ale obecně se tato myšlenka nepřijímá) mohla mít dokonalé astronomické znalosti o celé naší soustavě . Například Egypťané popisovali planety podle prvků zastoupených na jejich povrchu:rtuť, měď ,voda, železo, olovo a účinky planet na planetátní biologii. Takže se pohybovali spíše ve fázi regrese tedy z vrcholu níže, lidské schopnosti ubývají a nahrazuje je technologii. Dnes je již využi mozkové kapacity méně než 2 procenta, tedy výrazně méně než před 100 lety.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Staročeské záhady - Po stopách dávných mýtů v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 27x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 31x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
2011 | Upíři a vlkodlaci v českých zemích |
2011 | Záhady druhé světové války |
2009 | Vládci českých zemí |
2007 | Kletba čachtické vražedkyně |
2004 | Husitství - konec jednoho mýtu |
Tato kniha je pro mne velice příjemným překvapením. Koupil jsem si ji za pár korun v Levných knihách a trvalo několik let, než jsem si řekl, že si zaslouží, abych si ji přečetl. Obával jsem se toho, že pan Liška je ufolog a záhadolog, bál jsem se, že knížka bude až moc záhadologická, možná odkazy na mimozemšťany, paranormální jevy atd. Nic z toho zde není.
Autor přistupuje k nejstarší české historii seriozně a objektivně. Co je zastřeno mlhami staletí se snaží odkrýt, někde uvádí více variant, někde se zamýšlí, ale vždy to zní velice dobře. Knížka se také čte snadno a nalákala mě k několika turistickým výletům, abych viděl tajemná místa naší země.