Staroplaninské pověsti přehled
Jordan Jovkov
Výbor ze stejnojmenného povídkového cyklu bulharského spisovatele, který patří k jeho nejtypičtějším a nejvyzrálejším pracím. Úspěšně usiluje o postižení ducha bulharské lidové slovesnosti a oživuje lidové typy a příběhy z bulharské vesnice minulosti, doby tureckého útlaku a hrdinských činů hajduků.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1967 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Staroplaninski legendi, 1927
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Staroplaninské pověsti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Nejvíc se mi asi líbily hned první dvě povídky "Šibil" a "Božura", které jsou zřetelně inspirované lidovou tvorbou a pověstmi a Jovkov jim dodal pěkné "moderní" literární zpracování. Pro nás neznámé příběhy, byť často na povědomé motivy. U některých tak může čtenáři uniknout motivace postav, která přitom možná je pro Bulhary zcela zjevná. Kdyby například někdo nevěděl, proč v povídce "Junácké hlavy" děda Rusi říká "Ne, ago, nepoznávám. Nikoho z nich neznám!", tak je to pravděpodobně proto, že jinak by bašibozukové vyvraždili celou vesnici. (Soudím tak podle toho, že obdobně Sověti za 2. světové války nesměli dát najevo, že poznávají své blízké mezi partyzány, byť by je před jejich očima zabili, protože jinak by nacisti srovnali se zemí celou obec.)
Velmi zajímavé legendy z prostředí, se kterým aspoň my Češi nemáme moc zkušeností, tudíž překvapí. Většinou se smutným (realistickým) podtextem, přesto čtivé a možná i nějakým způsobem poučné.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Staroplaninské pověsti v seznamech
v Přečtených | 6x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 7x |
v Chystám se číst | 2x |
Část díla
Autorovy další knížky
1967 | Staroplaninské pověsti |
1946 | Žnec |
1975 | Statek na hranici |
1976 | Borjana |
1981 | Pieseň kolies |
Místo - Bulharsko
V hlavní roli - Bulhaři, Turci, Zubatá
Doba - zlá
Žili byli, kdysi takhle v Bulharsku Turci. Turci povídáš? Co tam sakra dělali Turci? Prodávali snad chudejm Bulharům Tureckej med? Neprodávali! Dávali jim dacanskym darem něco jinýho. Třeba útlak a smrt dřív, než bys stihl říct přítele-sky.
Ta věc s Turkem se úplně nelíbila bulharskejm hochům, takže si tu a tam oblíkli zbojnický hadry a šli strašit kamsi do hor a lesů a dělali tam zbojnický věci a bylo to skvělý, dokud se nezkazilo počasí. To se pak i Bulharovi zbojničí blbě. Mezi nima by neobstál ani Martin Kabát. Zbojníci na sobě totiž neměli goráčovky, dobrý boty a po kapsách se jim neválí ani oscilococsinum. Nejlíp se zbojničí v putyce, kde se akorát chlastá a nadává. To bych uměl taky.
Všechno je to krátký a zbojnický a buď tam je Turek, nebo zbojník, nebo oba najednou. Je tam i varování jako na krabičce s tabákem. Pokud chceš bejt dobrej smraďoch a zbojník, tak si hnij v kopcích a nečuchej k ženckejm! Je to cesta do průseru. A pokud by se v druhým životě probereš v týhle době a v jižním Bulharsku, tak si rychle dojdi koupit nějaký bačkory, ať máš čím zaklepat. Nebyla to tam sranda, stejně jako třeba v ruský pustině. A to jsem si myslel, že tam je to úplně nejvíc Adidas místo na klepání bačkorama v outlým věku.
Já to měl přečtený dřív, než bys řek Hadzhidimovo rychle třikrát za sebou a vůbec mi to nevadilo. Tak si to klidně přelouskej taky!
Nazdárek.