Stát a církev: Český případ přehled
Hieronim Kaczmarek
Autorem této knihy je polský dominikán působící v Praze, jenž vidí situaci v České republice s jistým odstupem i nadhledem a je schopen představit vztahy mezi církví a státem v České republice z poněkud odlišné perspektivy, než jsme u nás zvyklí. Text pojednává nejprve obecně o modelech těchto vztahů, následně sleduje jejich historii od 17. století do současnosti, se zvláštním důrazem na politické události po roce 1989, a rovněž se zabývá interpretací husitství, jež do značné míry ovlivňuje české postoje. Kniha také seznamuje se sekularizačními procesy probíhajícími v české společnosti, představuje současný právní status upravující vztahy mezi církví a českým státem a popisuje vztahy nejdůležitějších aktérů české politické scény k církvi. Přestože kniha není srovnávací, obsahuje také stručnou analýzu vztahů mezi církví a státem v ostatních zemích Evropské unie. Zásadní rozdíly mezi českými a evropskými poměry pak autor dokládá chybějící ratifikací konkordátu a dlouhým legislativním procesem v souvislosti s přijetím zákona o navrácení církevního majetku. Kniha vyšla původně v roce 2016 v Polsku.... celý text
Náboženství Historie
Vydáno: 2018 , Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK)Originální název:
Czechy. Kościół i państwo, 2016
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Stát a církev: Český případ. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Stát a církev: Český případ v seznamech
v Přečtených | 1x |
v Chci si koupit | 2x |
Dobré jako naprostý úvod do problematiky. Z tohoto důvodu to může být opravdu a zejména prospěšné pro polského čtenáře, což je ostatně také původním cílem této knihy. Co se týče Čecha, tak je to složitější. Na jedné straně lze nepochybně ocenit vervu, s níž se cizinec do téhle, natolik "české", problematiky vložil, stejně jako pečlivost, s níž si vyhledal nejrůznější průzkumy a sčítání. Jako určitá syntéza to tedy obstojí. Ovšem nelze si nevšimnout, a pevně věřím, že je to dáno autorem, že citace autorů jsou dost jednostranné a povrchní, což jednak vyplývá ze snahy o co největší zobecnění, jednak jejich výběrem (pravděpodobně nejčastěji je zde citován Tomáš Halík). Například je zde v jádru celistvě, byť nikoli otevřeně, přejímána teze o době temna, a implicitně je zde naznačováno, že za většinu toho, co u nás katolickou církev potkalo, si vlastně může sama. Což samozřejmě při hlubším proniknutí do tématu neobstojí.