Stěhování národů přehled
Jarmila Bednaříková
Historická práce sleduje dramatické období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku, během něhož se rozložila západořímská říše a zároveň zcela změnila mapa našeho kontinentu.Autorka, působící na katedře historie Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, předkládá v této populárněvědné knížce vlastně první původní pokus naší historiografie o výklad onoho dramatického období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku. Autorka vychází nejen z odborné literatury, ale především z vlastních výzkumů, takže v mnohém přináší i nové skutečnosti a osobité pohledy na toto období, kdy mezi jiným přišli do české kotliny i naši slovanští předkové.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Stěhování národů. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Fundovaný a hloubkový ponor do historického období, které dodnes nepřestává fascinovat. Snad proto, že v naší přítomnosti stále častěji s obavami ale i vzrušením předpovídáme etapu podobně chaotickou a stávající paradigmata převracející. Autorka se tu ale nevěnuje žádným podobně zjednodušujícím paralelám, ale seriózně a pečlivě líčí osudy hlavních etnik, která se podílela na tom horečném a často hodně krvavém hemžení na pomezí starověku a středověku. Hodně se věnuje procesu christianizace, který nepochybně hrál v celém dění klíčovou roli. Jinak souhlasím s názorem, že Bednaříková píše srozumitelně, jen jí občas ta souvětí hodně nakynou. Nejednou jsem si vzpomněl na slavnou větu z cimrmanovského Posla z Liptákova o průjezdu Mladou Boleslaví, knížeti Václavovi a žízni. Nicméně to samozřejmě není důvod ke slabšímu hodnocení, čtenář si aspoň potrénuje soustředění.
Kniha, kolem které jsem před téměř dvaceti lety chodil v knihkupectví Barvič a Novotný, prohlížel ji, a nakonec nekoupil, protože pro mne byla příliš odborná a okruh zájmu málo přitažlivý (žádný Caesar, Caligula, žádné tajemné pyramidy). Až posledních pár let mě zpětně mrzí, že jsem ji tehdy nevzal a neuložil do knihovny pro dnešní použití. Je to totiž opravdu precizní dílo a pí Bednaříková na pozdní Řím odborník na slovo vzatý. Knížku jsem si tak musel půjčit na omezený časový úsek v knihovně.
Jako jedna z mnoha mne tu zaujala (logická) interpretace, že Římská říše a její byrokracie byl moloch kladoucí obrovské nároky (na armádu, silnice, poštu, úřední aparát, soudnictví,...) téměř srovnatelné s moderním státem, které ale nízká úroveň ekonomiky a především zemědělství nemohly ani omylem stíhat. Ještě tak dvě staletí, kdy říše rostla a tu neuvěřitelnou zátěž pokryl přísun otroků, to jakž takž šlo. Ale po zastavení expanze a naopak vnějšímu tlaku barbarských národů převzalo toto (daňové) břemeno obyvatelstvo, kterému se tak vedlo opravdu špatně čím později, tím hůře. Ne programově, jen nepoměrem požadavků státu a výkonu ekonomiky. Cesta k feudalismu tak byla nevyhnutelná.
Rovněž (paralela s dneškem?) soukromé zájmy zejména privilegovaných vrstev výrazně převyšovaly zájmy státu a boháči se všemi způsoby bránili odvádění daní a raději si platili soukromá vojska. Opět: cesta k feudalismu tak byla nevyhnutelná.
Výborný je i popis nesporně kladné úlohy církve na nové barbarské (vojenské) elity a na jejich nenásilné začlenění mezi romanizované (civilní) obyvatelstvo v průběhu 5.-6. století zejména ve Franské říši.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Stěhování národů v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 61x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 9x |
v Knihotéce | 41x |
v Chystám se číst | 31x |
v Chci si koupit | 22x |
v dalších seznamech | 1x |
První pocit, který si běžný čtenář uvědomí, je pravděpodobně chaos. Chaos, ze kterého postupně krystalizuje tehdejší skutečný chaos tvorby nových národů, nových společenských uspořádání a nového náboženství, které souběžně měnilo způsob myšlení a přesun hodnot. (A věru, nebyly to ony současné vnucované "evropské hodnoty"). Už jen upozornění na to, jak původní pojímání síly a důkaz přízně bohů při vojenských vítězstvích se posunuly a přestaly být důvěryhodné...
Tehdy Evropa vřela skutečně jak voda v kotli a vznikl nový řád, ordinovaný lepším náboženstvím lásky.
A nic na tom nemění, jak bylo v budoucnu zneužíváno, využíváno a tupeno. Všichni lotři dělali vše možné, ale cestě nezabránili. Teď jsou zajímavé analogie s dnešní dobou, dnešními snahami a zneužíváními. Rád bych viděl, co bude výsledkem, ale mohu pouze tušit. Jedno je jisté, "Ukrajina" to nebude.