Steven Spielberg – Život ve filmech přehled

03.12.2024

Intelektuální snob píše o režisérovi, kterého moc nemusí, a jeho filmech, které nesnáší a kterým nerozumí. Neustále si do Spielbergových filmů projektuje sexualitu, náboženství a chimérickou modlu dospělosti - sex a telenovelové vztahy, zdánlivě povýšené kulisami intektuálna. Do toho si hraje na psycholožku s vervou dětských kulinářů, kteří na pískovišti vytváří bábovkové speciality. Ve žraločích čelistech vidí zubatou vagínu, v klíčích na opasku muže z filmu E.T. mimozemšťan zase falický symbol. Tvrdí o sobě, že je milovnicí filmu, ale absolutně filmu nerozumí. Bere si filmové umění jen jako vývěvu pro své sexuální a vztahové přetlaky, přehlídku vlastního intelektuálního snobismu (hele, kolik jsem toho přečetla, kolik toho vím, jaké znám autority a jak zvládám cizí pojmy), implikaci svých náboženských interpretací a hraní si na dospělou, ačkoliv v jejím podání je dospělost ještě povrchnější než upřímné Spielbergovo nadšení do letadel.
Není to kniha o Spielbergovi ani jeho filmech, je to kniha o vnitřních démonech, nechápavosti a iluzi vlastní intelektuální nadřazenosti Molly Haskellové.
Nejvíc mě rozohnilo, že s arogantní nevšímavostí míjí vědeckou podstatu Spielbergových filmů - vědci se v jeho filmech chovají jako vědci a ne jak šílené karikatury (běžné ve filmech dodnes), což můžeme vidět v Čelistech, Blízkých setkáních i Indiana Jonesovi, když hlavní protagonista přednáší na univerzitě. Ale kde se autorka úplně utrhne ze řetězu, je Jurský park, kdy hard sci-fi knižní předlohu označí za pseudovědeckou hatmatilku (evidentně nerozumí vědě, knihu nečetla a tímhle metrem odsoudila i autory jako Asimov, Clark nebo Lem) a svou amatérskou psychologií tu odhalí, že se Spielberg dostal k vědě - k tomu, co vždy vyčítal svému otci. Ne, milá paní, obdiv k vědě je ve filmografii Stevena Spielberga už od úplných začátků. Ale to by chtělo, abyste byla méně zaslepena vlastní intelektuální dokonalostí a když už píšete o Spielbergovi, psát o Spielbergovi a ne o sobě a svých omezených dojmech.

01.09.2023

(SPOILER) Biografie by se měla psát objektivně. Když už se nejedná o autobiografii, měl by ji psát někdo, kdo danou osobností není ani zaujatý ani ji nějak extrémně nezbožňuje. A jak sama autorka prozrazuje, ona sama není jeho velkou fanynkou. Tak, jsem si tak celou dobu říkala, proč to psala? Na knize je to totiž neskutečně znát. Nepomáhá tomu ani fakt, že s ním neudělala ani jeden rozhovor. A nelze se mu divit, když strhala jeho největší hity. A nešetří ho ani v této knize. Její osobní názory ( a většinou negativní), jsou obsaženy v každé kapitole. Kdybych se měla rozhodovat, jaký film si pustím na základě této knihy, řekla bych, že má hodný sledování tak maximálně jeden nebo dva. Naštěstí jeho nejznámější filmy mám dávno shlédnuté, jen jsem se chtěla třeba byť dozvědět jednu perličku z každého filmu. A o tom tahle kniha vážně není. Takže pro mě je to docela zklamání.