Stín kapradiny přehled
Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288250/bmid_stin-kapradiny-eV0-288250.jpg
4
351
351
Baladický příběh mladých pytláků Rudy a Vaška, kteří v panice zabijí hajného a vydávají se na nekončící útěk před spravedlností a svědomím. Dramatickou atmosféru proslulého Čapkova textu jedinečným způsobem dotváří obrazy přírody, zejména lesa, v němž se oba mladíci schovávají a jenž je současně bezprostředně vylíčenou přírodní scenérií i projekčním plátnem nadějí i úzkostí obou uprchlíků. Na motivy tohoto románu natočil v roce 1984 František Vláčil neméně známý stejnojmenný film.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Stín kapradiny. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (60)
Poetickým popisem přírody se prolíná linka zla. Místy vystupuje zřetelněji, místy méně. Přitom nenápadně sílí. Zpočátku vzbuzuje obavy, později strach z toho, kudy se ještě povine a kde skončí.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (2)
2018 -
Nejkrásnější české knihy roku
(Krásná literatura - 2.místo)
1931 -
Státní cena za literaturu
Kniha Stín kapradiny v seznamech
| v Právě čtených | 7x |
| v Přečtených | 527x |
| ve Čtenářské výzvě | 55x |
| v Doporučených | 25x |
| v Knihotéce | 213x |
| v Chystám se číst | 82x |
| v Chci si koupit | 10x |
| v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
Část díla
- Stín kapradiny 1930
Autorovy další knížky
| 1956 |  Povídání o pejskovi a kočičce |
| 2004 |  Ze života hmyzu |
| 1964 | Stín kapradiny |
| 1997 | Kulhavý poutník |
| 1990 | Proč nejsem komunistou |
Hernajs, to jsem byl teda překvapenej při tom čtení. Dost překvapenej. Skoro stejně překvapenej, jako když jsem se stavil v Branickym kiosku na jednu točenou mouchu a langoše, a o pár hodin později zjistil, že nemůžu vstát z lavice a že je ještě světlo. To se pak i s kolem přesouvá domů tajně dost blbě. Skoro stejně nenápadně se utíká těm dvěma imbecilům, kteří nemají lepší nápad, než odprásknout v lese hajnýho. Asi je nenapadlo říct, zdravíčko, šéfiku, my tu srnku našli. Místo toho šáhnou do kapsy a nakrmí ho olovem.
Pak už ti dva jsou na útěku. Teda neni to úplně útěk, ale normální potulka, s návštěvama hospod, nasávání a pokuřování. To je asi takovej útěk, jako když jsem s kamarádem na čundru. My ale nejsme vrazi. Jediný co vraždíme jsou mozkový buňky, formou takový lehčí genocidy.
Zase jsem odbočil. Takže byl jsem překvapenej, protože od Josefa jsem nikdy nic nečetl a čekal bych leda tak Dášenku. Ani jsem netušil, že něco napsal. Byl to výbornej popis toho, co se jim děje v hlavách za myšlenkovej koncert. Místo mozku maj spíš rozkoplej květák, lehce nahnilej. Ti dva hoši se neštítěj ničeho a nejspíš si ani neuvědomujou, že by se něčeho dopouštěli. Líbilo se mi to dost. Trošku mi to něco připomínalo. Připomínalo to něco, co jsem momentálně zapomněl, takže už se to asi nikdy nedozvíme.
Tak jako tak, určitě jsem s těma dvěma kretény neutíkal naposled.
Závěrem úryvek: chlapi se máchájí v hrubých špásech, o slovo není nouze, z plných hub šplíchají jadrné přívaly sviňáctví...