Stíny na pláži přehled
Carlos Victoria
Povídky jednoho z nejlepších kubánských exilových prozaiků klamou tělem. Místy až klasický střih často praská ve švech pod náporem krutých a silných vášní, které zmítají jejich postavami. Jeden z nejlepších kubánských exilových spisovatelů směl na Kubě uveřejnit pouze jedinou povídku – v patnácti letech. Těžký život se odrazil i na jeho psaní. Aby sám nezešílel, musel je usměrnit do strohé formy. Přesto se najde málo autorů, kteří v sobě dokázali najít tolik pochopení pro narušené lidi.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2011 , Fra (Agite/Fra)Originální název:
Las sombras en la playa, 1992
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Stíny na pláži. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Victoria patří do trojice kubánských spisovatelů, kteří emigrovali do USA přes přístav Mariel. Další dva jsou Reinaldo Arenas a Guillermo Rosles. Jejich životy byly těžce poznamenány castrovským režimem, alkoholem, drogamy, šílenstvím. Povídky v souboru Stíny na pláži jsou jakoby uhlazenější než Arenasovo Než se setmí a Rosalesův Boarding Home, což jim však vůbec neubírá na síle výpovědi. V povídce Létavice se objevují všichni tři, i když pod jinými jmény, ale trochu poučenější čtenář je hned pozná. Victoria čtenáře rozhodně nehladí po duši. Ukazuje těžký život, přičemž se ale vyhýbá jakémukoliv obviňování. Ti chlapi chtěli jen svobodně žít a tvořit. Pro někoho samozřejmost, pro jiné nedosažitelný sen měnící se v peklo uvnitř sebe sama.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Stíny na pláži v seznamech
v Přečtených | 9x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 6x |
v Chystám se číst | 17x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
kubánská literatura hispanoamerická literatura
Část díla
- Dědictví 1992
- Enrique 1992
- Halloween 1992
- Krčma U slepce 1992
- Létavice 1992
Vynikající soubor povídek přeložený Petrem Zavadilem. Jednotícím prvkem snad všech povídek je pocit melancholie, bolesti a stesku. Styl Victorii by se dal přirovnat k rozevlátému baroknímu popisu, ve kterém jsou tu nahlíženy pocity hlavních protagonistů aby náhle zanikly v popisu rozpadajících se domů a bující vegetace a světelných odlesků na rozhraní moře a písku. Nejlepší mi přišly povídky Létavice a Slizoun. V první je výborně popsaný nelehký úděl kubánských spisovatelů v emigraci a ve druhé jakási specifická, kubánská variace na komiksového hrdinu-úchyla, který pobíhá za noci namazaný hadím slizem po ulicích a bytech obyvatelů rozpadající se a pomalu mizející staré Havany. Doporučuji.