Kluci, holky a Stodůlky 1 přehled
Eva Bernardinová
Kdo si přečte tenhle rok na současné vsi, určitě se bude chtít do Stodůlek přestěhovat. Nebo tam strávit aspoň prázdniny. Nebo si tam aspoň zajet na neděli. Jenomže na žádném nádraží mu lístek do Stodůlek Evy Bernardinové neprodají. Ani žádný silniční ukazatel ho tam nezavede. Ani pošťák, hospodský, ba ani cestář mu neukáže cestu. Protože Stodůlek je mnoho, desítky a stovky jich jsou po celé naší vlasti (i když se vždy nejmenují právě Stodůlky), na druhé straně ale v něčem a něčím existují Stodůlky Evy Bernardinové právě jenom v autorčině fantazii, přesně takovou vesničku na mapě ani ve skutečnosti nenajdete. A to je vlastně na celé knížce nejkrásnější: že Honzíků a Aniček Voříškových, hlavních hrdinů příběhu, je sice po té naší krásné zemi jako máků a růžiček, ale každý ten kvítek že je zároveň jiný, má neopakovatelnou barvu plátků i vůni.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kluci, holky a Stodůlky 1. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (63)
Velká nostalgie. Moc milá knížka. Obyčejná dobrodružství dětí z vesnice, přesně taková, jaká mohl zažít každý z nás a jistě i zažíval. Žádné mobily a ani jiné vymoženosti. Všechno bylo tak blaženě normální. Takové dětství už dnešní děti mít nebudou. Paní Bernardinová to všechno moc hezky popsala z pohledu dětí. Jejich myšlení a chování. Jako by sama byla dítě.
Napsala bych úplně to samé, co je v komentáři pode mnou. Moc milá a oblíbená knížka mého dětství. Vřele doporučuji všem dětem.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kluci, holky a Stodůlky 1 v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 466x |
ve Čtenářské výzvě | 31x |
v Doporučených | 9x |
v Knihotéce | 159x |
v Chystám se číst | 22x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 4x |
Autorovy další knížky
1989 | Kluci, holky a Stodůlky 1 |
1978 | Kluci, holky a Stodůlky 2 |
2005 | Nevěry |
2000 | Kluci, holky a Stodůlky |
2004 | Ahoj bráško! |
Nebudu fabulovat - knížku jsem vlastně strávil v prehistorickém věku moderní techniky, když ji vysílali na pokračování v rozhlase - tenkrát ji fenomenálně četl mistr František Filipovský. Snad kvůli připomenutí jsem ji po dlouhých letech otevřel a nemohu říci, že by svůj půvab ztratila, ale přeci jenom na ni nahlížím z pohledu dospělého. To je můj, nikoli její prohřešek.