Strach a bída Třetí říše přehled

06.02.2021

Uff. Strach a bída Třetí říše (1937) i Zadržitelný vzestup Artura Uie (1947) jsou naprosto brilantní popisy každodennosti nacistického Německa. Všudypřítomný strach. Úplně mě mrazilo z některých částí, u kterých lze nalézt paralely se současností. Matka dostává od SA 5 marek od vůdce a ve své naivitě si povzdychne, že je teď vše dražší a ví to, protože si její dcera píše výdaje, mě nepříjemně mrazilo. I dnes jsme svědky zdražování a na druhé straně kupování si důchodců trestně stíhaným podvodníkem, toho času premiérem této země. Další paralelu lze nalézt u příběhu ze soudního dvora. Soudce neví, jak má soudit, protože neví, co se od něj očekává. Chce soudit tak, jak mu nařídí. I u nás není justice v nejlepší kondici. Jak jinak si lze vysvětlit, že evidentní dotační podvody nejsou vyšetřovány, jsou odsouvány a největší dotační podvodník v této zemi vládne?
Od dětí často slyším, proč se mají učit něco tak zbytečného, jako je dějepis. Protože lidé jsou pořád stejní a to, co se děje se neustále opakuje. Kdo nezná minulost, nezná budoucnost a kvůli tomu nerozpozná, že některé události, které se staly v minulosti a neměly zrovna pozitivní následky, se mohou nápadně podobat realitě, ve které žije.

31.01.2019

Mozaika reportážních scénických fragmentů, které na sebe nenavazují a mají různou délku.
Přibližuje nám každodennost nacistického Německa, jak ji viděl komunista. Hrdiny (i těmi zápornými) scén bývají antinacisté nebo obyčejní lidé, kterým jde víc o život než o ideje. Ač se totiž objevují i nacisté, vypravěč se na ně nesoustředí, nesleduje jejich mentální pochody. Leitmotiv tvoří právě titulní dvě slova: Furcht und Elend, strach a bída.
Scény uvádí píseň (v českém vydání je přeložil - podle mého nepříliš zdařile - Ludvík Kundera) a chrčící tank na tažení Evropou. Tím je kousek typicky brechtovský. Stejně jako tím, že ho autor pojal naturalisticky, přímo veristicky. Brecht vyniká v nápodobě každodenního jazyka, takže se mu daří působit naprosto uvěřitelně; máte pocit, že se dialogy odehrávají před vámi na ulici.
Některé scény mají pointu, která vás zamrazí. Tu a tam se vyskytne působivý aforismus, například: „Charakter je jako rukavice. Je-li dobrý, vydrží dlouho, ale žádný nevydrží věčně." (cituji zpaměti, ale snad přesně)
V každém případě je to však dílo propagandistické - má ukázat zahraničí, jak se v Německu a Rakousku žije nebohým bolševikům.
Plus dávám za četné reálie, například Winterhilfe (nacistickou charitu), Braunhaus (ústředí Hitlerjugend), procesy s církví, cestovku Kraft durch Freude atd.