Strašidla a čarování v Krkonoších přehled
Josef Stránský
Tato knížka vznikla úpravou části rukopisu Lidová mluva na Jilemnicku. Autor v ní uvádí vyprávění o strašidlech, lidových zvycích a pověrách, jež byla zapsána počátkem dvacátých let minulého století při výzkumu nářečí celkem ve čtyřiadvaceti místech někdejšího jilemnického okresu. Vyprávěnky zachycují archaickou podobu podkrkonošského dialektu a zároveň nám přibližují, co si lidé vyprávěli, v co věřili a jak žili zhruba před sto lety. Protože vyprávěné historky nejsou nijak literárně upravovány, nabízejí čtenářům vzácný pohled do autentického folklorního vypravěčství. Ilustrační doprovod v podobě lidových ornamentálních kreseb byl zvolen tak, aby umocnil dojem, který mohou vyprávění starých horalů ve čtenáři zanechat.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Strašidla a čarování v Krkonoších. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Knižku jsem si půjčila ze zvědavosti jaká že to strašidla žijí v kraji kde se narodil manželův tatínek.
Zajímalo mě také,jaké zvyky a pověry jakožto malé dítě zažíval.
Je to moc hezké vyprávění v nářečí, a jelikož dědeček už je starý pán a hodně pamatuje tak hodně
výrazů z knihy užívá i dnes.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Strašidla a čarování v Krkonoších v seznamech
v Přečtených | 3x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 3x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
2014 | Strašidla a čarování v Krkonoších |
1952 | Základy radiotechniky |
1954 | Vysokofrekvenční měření |
1975 | Polovodičová technika II |
1973 | Polovodičová technika I |
Peckovský rodák profesor Josef Stránský prováděl v rámci své disertační práce průzkum lidové mluvy na Jilemnicku v roce 1923. Jeho práci vypátrala, sesbírala a vydala paní Jarmila Bachmanová v nakladatelství Bor v letošním roce. Já si tuhle nenápadnou, útlou knížečku koupila v jičínském knihkupectví U Ignáce. Miluju podobné knížky a brožurky, které se zabývají místním nářečím, zvyky a pověstmi, jsou tak skromné a přitom obsahují poklady. Často nevycházejí, tak je opatruju jako oko v hlavě.
Často máme trochu zkreslenou představu o tom, jací vlastně byli naši předkové. Máme pocit, že byli skrznaskrz moudří, pobožní a mluvili a přemýšleli jen o bohulibých věcech. Takže zpátky na zem :)
"Kmotra má se nevychcať, dyž de ke křtu, to že se dítě poscává. Kmotra, dyž přídou vode křtu, má perstama utlačiť do těch tvářiček a zustanou ty dulky."
Popravdě řečeno, většinou jsou to takový řeči o ničem, ale psaný moc krásným nářečím :)