Strážce majáku a jiné povídky přehled
Henryk Sienkiewicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/93_/93962/bmid_strazce-majaku-a-jine-povidky-TKj-93962.jpg
4
11
11
Kromě povídky uvedené v titulu obsahuje kniha ještě 5 dalších. Ve všech povídkách podává autor obrazy pravdivého života svého lidu. Citlivým slovem líčí utrpení a ponižování venkovských lidí, kteří vinou nespravedlivého společenského řádu jsou nuceni opustit vlast a hledat si práci v cizině, kde v těžkých pracovních podmínkách bezpočet vystěhovalců brzy umírá (Za chlebem). V ostré kritice odsuzuje domácí šlechtu, žijící v lenosti a touze po penězích a zhlížející se ve všem cizím (Janko muzikant, Dvě cesty). Opravdové a horoucí vlastenectví promlouvá z povídek Strážce majáku a V Bělověžském pralese. V poslední povídce (Selim Mirza) se zabývá špatnými vojenskými poměry, které zavinily válečnou porážku císařské Francie s Pruskem.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1956 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Wybór pism
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Strážce majáku a jiné povídky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Strážce majáku a jiné povídky v seznamech
| v Přečtených | 15x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Knihotéce | 13x |
| v Chystám se číst | 7x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1990 |  Quo vadis |
| 1988 | Pouští a pralesem |
| 1986 | Ohněm a mečem |
| 1988 | Potopa |
| 1995 | Pan Wolodyjowski |
„strážce bydlí v majáku, který udržuje v pořádku … večer pak rozsvěcuje světla“
Ono se to velice jednoduše řekne, jenže, na takovém majáku jen tak někdo nevydrží, samota totiž tíží, ale když máte štěstí, naleznete „zbloudilou duši“ hledající klid … „prošel jsem svět, ale nikde jsem nenašel spokojenost … a teď už potřebuju klid, říct si, tohle je tvůj přístav“, pak najdete toho správného zaměstnance.
A tak se strážce (hlavní a vlastně skoro jediný hrdina) začne cítit šťastně, jako nikdy v životě … jenže, pak se něco přihodilo (a to si budete muset přečíst), a pak si „…stařec opřel hlavu o skálu a přivřel oči, na nebi hořely ještě dlouhé a zlaté pruhy a on v jejich záři odlétal do milovaných končin … všechno se ho ptalo, a říkalo, pamatuješ? … a on viděl všechno, jak to bývalo …“.
Henryk Sienkiewicz je (určitě nejenom za mě) sázka na jistotu. V rukou máte krátké, poetickým jazykem psané, a zvláštně smutně melancholické příběhy vyprávějící o pocitech.
Budete číst a přitom téměř fyzicky cítit utrpení z rozporuplných pocitů:
… ze zjištění, že nikam nepatříte a přitom toužíte zakotvit,
… z toho, když naleznete útočiště, kde se cítíte bezpečně a spokojeně, jenže najednou zjistíte, že toužíte po známé krajině,
… a možná i rozčarování ze zjištění, že pocity, které jste v sobě hluboko ukryli, že různá životní zklamání nejsou tak silná … jako stesk.