Strážce noci přehled

13.10.2018

Když jsem tuto knížku v době vydání kupovala, bylo to na základě anotace. Svět v troskách a hrdinové přežívající v nelehkých podmínkách, to já můžu (přinejmenším dokud jde o fikci). Ale měla jsem si přečíst spíše doslov, kde se nachází ta dvě klíčová slova: erotický román. Ve výsledku růžovky nebylo tolik a omezila se na pouhé decentní náznaky, žádné porno. I tak je "Strážce noci" na můj vkus příliš ženskou knihou. Svět po válkách je pouhá kulisa, zápletka nevýrazná a podstatou všech popsaných stránek je sdělit čtenáři, že Líza miluje Adriána a on zase ji.
Není to samozřejmě tak jednoduché, hlavní hrdinka má vlivem traumatizujícího dětství psychické problémy, ovšem nic, co by laskavý, trpělivý, silný, zkrátka dokonalý muž nezvládl překonat. A zatím se hraje o osud pořádků v Evropě: Světlonošův řád, ke kterému hlavní hrdinové patří, je prolezlý intrikami, vliv získávají roztahovační Tibeťané (taky nechápu) a držet se svých ideálů znamená bojovat s větrnými mlýny.
Příběh se odehrává převážně v oblastech česko-slovenského pohraničí, vládne zde takřka středověk, lidi jsou většinou hrubí až zlí. Pořádek udržují rytíři Světlonošova řádu, tzv. čopři, kteří jezdí krajem na motorkách a svými meči trestají bezpráví (na akci se netěšte, je jí málo a k tomu nezáživně podané). Ve městech dohlíží na spravedlnost ženská část Řádu, pracující rafinovanějšími praktikami. Důvěra je nedostatkové zboží, přesto Líza na svých cestách potkává i lidi dobré: vlastně jsou všichni okolo fajn, akorát v té střední Evropě jsme svině a Tibeťané se jaksi záhadně zvrhli.
Úvodních 30 stran jsem při četbě trpěla, buranský popis událostí 15-leté Lízy plný vulgarismů však měl své opodstatnění a naštěstí zmizel s dospělostí hlavní hrdinky. Pak už mě autorka přesvědčila, že své řemeslo ovládá (umí pěkně poskládat větu). Přesto jsem prvních 40% románu prozívala, než události trochu nabraly spád. Pořád šlo o poněkud epizodní vyprávění, chvílemi malinko zmatečné a motivace chování jednotlivých postav mi často unikala. V posledních desítkách stran jsem se do čtení vyloženě nutila. Závěr vylepšil dojem nepatrně.
Verdikt: děj klopýtající odnikud nikam se minul s mým zájmem, postavy mi navzdory obstojně vypiplané psychologii úplně nepřirostly ani k tračníku, natož k srdci, Sanča Fülle ovšem psát umí. Především tedy pro ženy, myslím ty normální, nezdeformované space operami, military sci-fi a podobnými subžánry, kde dominuje spíše napětí a dobrodružství než romantika a pitva rozháraných duší. Za mě průměr.

15.11.2017

Je to asi jako když na benzínce vidíte tu lahodně vypadající bagetu, která je tak napěchovaná dobrotami, že se do ní ani nemůžou vejít a čouhaj ven. Přesně tak jsem si připadal, když jsem se k tomuto kousku dostal. Atraktivní postapo, námět z českého prostředí! Jo! První stránky vyprávěné přituplou burankou jsem zhltnul jako vyčuhující kousek slaniny. Bomba! I dál se příběh vyvíjel slibně a chvíli si udržoval slušný spád. A pak najednou šok! Po druhém kousnutí se naskytne smutný pohled do nitra ubohé prázdné bagety a kde nic tu nic! Načančaná laskomina se ukáže být jen nazdobenou oschlou houskou ve které není vůbec nic. Alespoň ne nic, co by chtěl člověk konzumovat.
Strhující příběh se bez varování změní v otravné pindání ufňukané frigidní nány. Až do poloviny by se to pak dalo nazvat po vzoru přeceňovaného seriálu "Žádný sex na vsi".
A pak najednou přijde nečekaný zvrat(ek)! Že by v té bagetě nakonec přeci jen něco bylo? Ne! V tuto chvíli už to akorát naprosto přestává dávat smysl. Následuje jen sekvence rádoby chytrých dialogů, kde se bLíza zaplétá do sítě nezajímavých a nelogických konspiračních teorií. Stává se mi to jen zřídka, ale v tuto chvíli jsem to vzdal. Jedna hvězdička za prvních pár stránek. Autorka umí psát poutavě, ale měla by nad tím začít trochu přemýšlet.