Stručná historie všeho přehled
Ken Wilber
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123460/strucna-historie-vseho-123460.jpg
4
12
12
Může vám to připadat šílené, ale jednu věc musím zdůraznit. Nejde o to, že existuje předem daný svět, na který se prostě jen díváme odlišným způsobem. Spíše se v procesu, v němž Kosmos plněji poznává sám sebe, vynořují odlišné světy. Jako když ze žaludu vyroste dub - dub není odlišným obrázkem jednoho a téhož neměnného světa žaludu. Dub disponuje složkami sobě vlastními, zcela novými, které se odlišují od všeho, co známe u žaludu. Dub má listy, větve, kořeny atd., a nic z toho v reálném "světonázoru" (či v "světoprostoru") žaludu nenajdeme. Odlišnými světonázory se vytvářejí odlišné světy. Takže nejde o tentýž svět, viděný z jiné perspektivy!... celý text
Duchovní literatura Filozofie Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2010 , TritonOriginální název:
A Brief History of Everything, 1996
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Stručná historie všeho. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Ke knize s tak sebevědomým názvem bych se obvykle stavěla velice kriticky - přece jen, když se "něco snaží obsáhnout vše", většinou to pak má velice redukující charakter, který pak přirozeně některé problematiky zlehčuje... Do určité míry by se o tom mohlo mluvit i v tomto případě. Přesto ale!!! Wilberovy teorie po přečtení uplatňuji téměř denodenně v novém pohledu na svět, především skrvě vnímání světa ve 4 mapy kvadrantů. Přestože řeší velice hluboké spirituální problematiky evoluce Ducha, je schopen vědeckého vysvětlení současného společnosti, zaměřené na vnímání skrze technické prizma.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Stručná historie všeho v seznamech
| v Právě čtených | 3x |
| v Přečtených | 15x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 13x |
| v Chystám se číst | 33x |
| v Chci si koupit | 24x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
stručná historieAutorovy další knížky
| 2010 |  Stručná historie všeho |
| 2014 |  Odevzdání a odhodlání |
| 2019 | Kvantové otázky |
| 2024 |  Tibetská kniha mrtvých jinak |
Je to zásadní syntéza, ale ta forma je špatná. Kdo své teorii úplně nerozumí, tak místo výkladu napíše otázky a odpovědi. Od začátku to vysvětlit může být těžké, ale když se vás někdo zeptá, tak odpověď víte hned.
Tady je dialog celá kniha. Přitom základ jeho teorie je konzistentní, takže vůbec nechápu, proč to tak Wilber napsal. Hlavně ke konci se už Tazatelka neptá a jen mu nahrává. Je to velmi zajímavé, ale únavné.
Čtenářský zážitek bída. Je to jako číst FAQ. Hlavně se nenechte odradit začátkem. Z prvních 50 stran se nedá usoudit, o co jde. Není to žádná historie. Mělo by se to jmenovat Jednotná duchovní syntéza.
Díky rozhovoru trvá asi 150 stran než popíše základy čtyř kvadrantů. Intencionální, behaviorální, kulturní a sociologický. Ukazuje, co spojuje všechny esoterní tradice od súfismu přes jógu a vadžrajánu až po neduální nauky.
Přidává k tomu filozofii, psychologii, modernu a postmodernu. Opírá se vývojové fáze člověka v psychologii. Tady jsem měl štěstí. Vývojovou psychologii jsem nedávno četl aniž bych tušil, že se mi to tady bude hodit.
Dělení na levé - vnitřní prožívání a pravé - objektivní popis, připomíná Jungovy Psychologické typy, kde se řeší introverze a extroverze. Je to analogický druh myšlení, jen se netýká jen osob, ale i společnosti.
Přečetl jsem asi 200 duchovních knih a tak mě fascinovalo, že to zapadlo do mého pozorování. Wilber k tomu přidává další knihy a vlastní praxi. Na youtube je třeba video, kde pomocí meditace "zastavuje" mozkové vlny.
Otázka je, jak moc je to přesné a jak to posoudit. Poslední třetina měla formu intelektuálního dojezdu. Vyloženě to chce přepsat do klasické naučné knihy. V rozhovoru se myšlenky opakovaly.
Bylo nudnější a nudnější to číst. Je zde tvrdá kritika multikulturalismu, která není samoúčelná. Vychází z duchovních hodnot. Každý jedinec má největší šanci na rozvoj ve svém původním kulturním prostředí.
Dost mě zarazilo, jak na to navázala Flagelantská civilizace od Krupičky. Zdá se, že Wilber předběhl dobu a šel tak moc k podstatě, že to zapadlo. Aspoň u nás. Řadí se tak k autorům jako je Stanislav Grof nebo C. G. Jung.
Ti se snaží opírat o vědu a mají pochopení pro duchovní rozměr života. Wilber se jeví jako jeden z největších syntetiků a filozofů. Rozhodně doporučuju. Letos pátá kniha v Doporučených. Dobrý rok. Ale čte se to fakt blbě. 85% 4,5*