Stručné dějiny světa přehled

04.11.2017

I ty největší hlavy mezi historiky mají většinou podobný příběh. Začínají na velmi konkrétních tématech, věnují se dílčím otázkám, a postupně je skládají do většího příběhu, čímž prokazují své schopnosti. A až po desetiletích odborné práce, ve starších letech, kdy jsou na tvůrčím vrcholu, troufnou si na syntézy, a ti nejlepší pak na své vlastní dějiny národů a světa. Vědí, že je to ten nejtěžší úkol, který vyžaduje obrovskou schopnost chápat souvislosti, nebývalý nadhled, osvobození se od vnímání jen přes soudobé hledisko...
Čili všechno to, co tato kniha nemá. Autor to vzal šmahem, řekl si, že ho historie nebavila (jak prohlašuje v úvodu), a tak ji napíše on. A rovnou ve své první knize, nač se zabývat podružnostmi. Já asi nejsem člověk, pro koho jsou určené stručné dějiny světa, ale právě s ohledem na to, že vím, jak obtížné je zestručnit složité věci tak, aby byla zachována serióznost, jsem po nové knize v knihovně sáhl. A asi jsem neměl.
Ve starších dějinách autor podsouvá postavám a státům motivy jednání z dvacátého století, z moderních dějin si pak udělá klasický souboj dobra a zla. Zvlášť zaujat jsem byl jeho závěry co vše bylo dopředu jasné, co vše bylo nevyhnutelné, co co způsobilo, a jaké měl kdo motivy, a to hlavně o věcech, o nichž už roky debatují největší hlavy historie, aniž by došly k jasnému výsledku.
Ptám se tedy, pro koho kniha je? Pro odborníky pochopitelně ne. To autorovi nevyčítám, i knihy pro laiky jsou třeba. Potíž je v tom, že by neměla být ani pro ně, jelikož jim podsouvá věci tak, jak s nimi není možné pracovat, a utvrzuje je v mylných a zjednodušujících pohledech. Autor si prostě vzal sousto, které nemohl zvládnout, jak tomu ostatně odpovídá i směšný seznam doporučené literatury (obsahem i rozsahem). Ocenit mohu snad jen relativní dostatek map.