Stručné francouzské dějiny přehled

21.11.2022

Čtivé shrnutí okolo dvou tisíc let francouzské historie. Knížku jsem si koupil, abych si zopakoval základní informace o Francii a dokázal si zasadit do kontextu místa, která ve Francii navštěvuji. Myslím si, že na to je to kniha jako dělaná – turistický průvodce francouzskou historií. Určitě bych od knihy neočekával nějaké hluboké analýzy a řadu faktů či souvislostí musel dát autor stranou, aby udržel délku knihy na úrovni přístupné přepracovanému čtenářstvu, o jehož pozornost bojují rozličná jiná média.

I přes jistou povšechnost mne řada informací překvapila (znovu překvapila) – např. výčet Francouzů usmrcených od počátku francouzské revoluce až do konce druhé světové války je děsivý; nemluvě o tom, že ani předcházející období nebyla žádná procházka růžovým sadem, i když nesmyslné války pro realizaci jednotlivců, při kterých umírají neskutečné množství lidí zcela zbytečně se odehrávají ve všech dobách. Seznam zajímavostí okořeněný občasnými intimnostmi jednotlivých aktérů nemůže být vyčerpávající, ale i tak by to všechno oběhnout dalo na celý život. Kolikrát jsem si při čtení říkal – jasně, to jsem viděl, tam jsem byl, nebo naopak – aha, o tom jsem vůbec netušil, tam bych se mohl podívat. Navíc je zajímavé vidět, odkud se vzala řada věcí, které máme s Francií navždy spjaté – včetně svobody, rovnosti a bratrství – nebo proč se řada míst v Paříži jmenuje, jak se jmenuje.

Kromě popularizace francouzských dějin se autor v knize snaží zvýraznit vztah mezi Francií a Velkou Británií, ale myslím si, že není nutné v tomto směru příliš argumentovat. Přeci jen blízký vztah mezi těmito zeměmi je zřejmý už z jejich geografické blízkosti či vztahu mezi francouzštinou a angličtinou. Stejně tak je zajímavý vztah k Německu, Itálii, Španělsku a Belgii.

Knížku bych akorát ještě doplnil stručným rodokmenem francouzských vládců a možná základním chronologickým přehledem. Autor sice zvolil chronologické řazení jednotlivých událostí, ale občas potřebuje udělat odbočky, a ne vždy mi bylo jasné, kdy se určitá událost stala, případně v jakém vztahu jsou k sobě některé osobnosti, kterých je ve francouzské historii nepočítaně a občas se zjevují a odcházejí velmi rychle.

Na závěr bych ještě řekl, že jsem při čtení nabyl dojmu, že vládce se stává velkým zejména prací pro blaho svého národa, nikoli sám pro sebe.