Stručné ruské dějiny přehled

29.02.2024

Tahle knížka mě rozčilovala a štvala. Za prvé obsahuje faktické chyby. Za druhé, jestliže chce autor napsat tisíciletou historii Ruska v tak skromném formátu, čekal bych, že se bude snažit o maximální informační zhuštěnost. Sám autor v předmluvě píše, že se "nutně musel soustředit jen na to podstatné". Co pak v textu dělají takové úplně zbytečné bláboly typu: "Velký chán, Batuův strýc Ogataj měl pověstnou zálibu v pití. Když se dvořané pokusili omezit počet sklenic, které denně vypil, jednoduše je nechal zvětšit." (str. 41)? Jaký význam má pro historii Ruska, že si nějaký chán ve 13. století "nechal zvětšit" sklenice? A jaká je důvěryhodnost takové informace? Nebo: "Vhodnějším překladem ruského slova Groznyj by patrně bylo Ivan Strašný, nebo dokonce Ivan Děsivý, jakkoli by to mohlo znít jako přezdívka nějakého kalifornského surfaře." (str. 54) Co má co dělat zmínka o kalifornském surfaři v knize o historii Ruska? Různé takové debilní, banální, anekdotické větičky jsou do textu vkládány systematicky, zřejmě se autor snaží čtenáři "zalíbit" a učinit svou knihu "čtivější". Mně tím dokonale odrazuje a rozhodně ve mně nevzbuzuje dojem, že mám co do činění se seriózním historikem. A i kdyby mně nebyl protivný autorův styl, kniha je v každém případě skutečně až příliš stručná, takže popisované události do sebe nezapadají, nenavazují a nedávají smysl. Také obsahuje časté překlepy. Zkrátka děsivá publikace, i když to může znít jako přezdívka nějakého novozélandského lovce klokanů...

27.09.2023

"Život se zlepšuje, soudruzi, život se projasňuje."
Pod pojmem stručné dějiny si představím přesně takovéto zpracování - krátké, trefné a objektivní. Celkově jsem byla spokojená, jelikož mi publikace okrajově upřesnila vývoj státu a pomohla mi takzvaně lépe pochopit "ruskou duši." Jediná věc, která však autorovi nepřeje k dobru, je nedostatek několika podstatných informací, které formovaly ruskou historii.