Stručný etymologický slovník jazyka českého přehled
Josef Holub , Stanislav Lyer
Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím Jazyk jako společenský jev je prostředkem dorozumívání, výměny myšlenek a vzájemného pochopení v lidském kolektivu. Protože slouží vyvíjející se společnosti, vyvíjí se s ní. Každá změna ve společnosti se obráží v jazyce. Zvláště slovní zásoba jazyka reaguje velmi citlivě na změny, které se udály ve společenském životě a ve způsobu života; nový předmět nebo nový jev musí mít název, aby bylo možno se vyjadřovat při dorozumívání a výměně myšlenek. Proto je slovní zásoba jazyka stále v pohybu. Stálý růst průmyslu a zemědělství, obchodu a dopravy, techniky a vědy v našich dnech si vyžaduje neustálé doplňování slovníku novými slovy a výrazy, nezbytnými pro jejich činnost. Děje se tak aktualizací starých slov (např. letadlo ze stč. letadlo „nebeský pták"), odvozováním od starých slov (např. údržba — údržbář) nebo přejímáním slov cizích (např. traktor, televize atd.). Tento slovník, určený nejširšímu okruhu uživatelů, si vzal právě za úkol vysvětlit i tato slova cizí (v etymologických slovnících často opomíjená) a najít jejich etymologickou souvislost, a to jak mezi sebou, tak i se slovy domácími. Ale slova, byť pocházela ze stejného prajazykového základu, ve svém dlouhodobém historickém vývoji se formují podle hláskových zákonů příslušného jazyka tak, že dnešní jejich podoba se od sebe odlišila do té míry, že jejich souvislost je pro čtenáře nefilologa zčásti nebo zcela zatemněna. Srov. např. konec — počátek, dentista (paradentóza) a dáseň; rýma — strouha; vzácný, vžiti (jmouti) a exemplář, konzum; excelence (excelovat), kulminace a chlum a pod. Proto bylo nutno předeslat před vlastní slovník několik základních pouček z historické mluvnice, na něž se u jednotlivých hesel podle potřeby odkazuje (např. beru — řec. a lat. fero § 2; kámen — hamr § 4 apod.). Celkové orientaci o etymologických souvislostech jednotlivých hesel v slovníku poslouží i abecední seznam „Některých cizích slovních základů" (většinou latinských a řeckých) přehledným výčtem odvozenin, uváděných v slovníku jako samostatná hesla s příslušným výkladem, i na tyto „základy" se u jednotlivých hesel podle potřeby poukazuje (např. u hesla amfora: v. FER-Ib; aféra: v. FAC-c atd.). Nové vydání přináší formulační, popř. věcné úpravy výkladů u více než 100 hesel. 2. rozšířené vydání připravil dr. Ivan Lutterer... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Stručný etymologický slovník jazyka českého. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Stručný etymologický slovník jazyka českého v seznamech
v Přečtených | 6x |
v Knihotéce | 20x |
v Chystám se číst | 1x |
"Kterou knihu by sis vzala na pustý ostrov?" Mějte mě za blázna, ale já právě etymologický slovník. Kdykoliv a na jakémkoliv místě ho otevřu, začtu se - no schválně: "houdek - nářečně houslista, tj. kdo hude na housle; expresivně slabihoudek - kdo hraje slabě na housle, zachováno ve vlastním jméně Slabihoudek". Pořád v něm nacházím něco, co mě ohromí nebo zajímá nebo i zaskočí. Víte, jak vzniklo slovo "prý"? Původní "oni praví" (říkají) se nespisovně řeklo "oni praj", pak přišla změna "aj" na "ej" (vajce - vejce) a nakonec se "prej" (ve snaze vrátit mu spisovnost) změnilo na "prý". Dobrodružné a napínavé.