Šumava domovem přehled

04.07.2019

Necelé čtyři desítky pojednání o Šumavě od těch, kteří se tu buď narodili nebo se sem v průběhu života přestěhovali. Některé kapitoly mi připadaly takové nic moc neříkající, skoro možná i zbytečné, ale těch moc nebylo. Většinu tvoří poměrně zajímavá vyznání "Šumaváků" ke svému kraji, k lesům, loukám, slatím, kopcům, vesnicím, městům současným i těm zaniklým.

Několik kapitol (a není jich tak úplně málo) sepsali lidé, kteří mají nebo měli nějakým způsobem velmi úzký vztah k ochraně šumavské přírody, k Národnímu parku, jeho způsobu ochrany a správy tohoto poměrně rozsáhlého území. Vzásadě se dá říct, že se shodují v kladném názoru na existenci národního parku a také v tom, že nejlepší nechat si přírodu poradit samotnou, třeba s obnovou lesa a celkem si neberou servítky nad tím, jak vedení NP park spravovalo od jeho vzniku až vlastně donedávna. Vděčným tématem jsou zvláště boj s kůrovcem a systém zonací parku. Lze říct, že v minulosti nepříliš systematické vedení parku s velkými názorovými výkyvy, způsobenými tu politickými, tu ekonomickými faktory, je jedním z hlavních důvodů toho, jak to dnes na Šumavě vypadá třeba právě vzhledem ke kůrovcové kalamitě a dosti nešťastným dělením jeho zón, rozdrobených na velké množství samostatných "ostrůvků".

Kdyby někteří z přispěvatelů byli ve vedení NP, mohlo to tam dnes vypadat o dost jinak, protože jsou to lidé, kteří umí naslouchat lesu a mají před přírodou patřičný respekt.

Není to knížka, po jejímž přečtení bych si začal hledat nějaký pozemek či domek na Šumavě, to ne:). Ale bylo to až na řídké výjimky velice zajímavé a někdy i poučné čtení myšlenek těch, jimž osud tohoto kraje není lhostejný a chtějí tuto krajinu zachovat pro další generace v pokud možno co nejméně porušené podobě.

10.04.2019

Některé z autorů jednotlivých kapitol znám osobně, nakladatele pana Stehlíka také, a tak jsem o přípravě téhle knížky věděla dlouho dopředu a nedočkavě jsem ji vyhlížela. Když člověk sleduje zavádějící informace šířené oficiálním tiskem, má silnou potřebu číst a šířit opačné. Takové, které nenahlížejí na Šumavu jako oblast nových příležitostí pro podnikatele, ale jako území, kde se ještě uchovalo aspoň něco z původní přírody.

Kdyby nežili na Zemi lidé, bylo by přirozené prostředí na 100 % jejího povrchu, takhle zbývá u nás už jen necelé 1 % (to není překlep, to tak je opravdu vypočítáno, že 99 %) jsme zabrali pro sebe). Neříkám, že nás má většina vymřít a zbytek se odstěhovat do jeskyní, ale nedávat přírodě takřka žádné šance, to je vražedné pro ni a potažmo i pro nás, což si ale skoro nikdo nechce uvědomit. A to ani nemluvím o tom (co je přitom životně důležité), že jen přirozená krajina dokáže udržet a přivolávat vláhu, atd. atd.

Zároveň s tím, jak jsem se na knížku těšila, mi ale bylo jasné, jak těžké je dát něco takového dohromady. Byla by velká škoda to uspěchat. A to samé, jak píše i tanik, platí na četbu samotnou. A také na přírodu samotnou. Pojedete-li na Šumavu s cílem ráno si přispat, vidět pak za den co nejvíc panoramat, posedět v cukrárně a večer mít ještě pěkně dost času na televizi, bude to přibližně to samé, jako kdybyste si tu televizi (plus pračku vzduchu) pustili s nějakými filmy o horách hned ráno a nikam se od ní nehnuli.