Surrender: 40 písní, jeden příběh přehled

Zajímavá autobiografie. Chvílemi nabubřelá a patetická jako Bono sám, ale my fanoušci U2 ho asi takhle máme rádi. Jen bych občas ubral na politických a aktivistických tématech a víc se ponořil do muziky.

Jak tak občas nahlížím do různých rockových fan skupin na xichtbůku, docela mě donedávna zaráželo, jak moc Bona nemají v jeho rodném Irsku rádi. A protože U2 miluju a sleduju už /sakra!/ několik desítek let, skočila jsem po téhle knížce s tím, že mi nabídne solidní pohled přímo od zdroje. A to bylo pro změnu příjemné překvapení.
Nuže: nejvíc jsem ocenila kapitoly z dětství, osobní život, proces tvorby a vztahy v rámci skupiny U2. Aktivistické a dobročinné akce mi už lehce zavánějí samochválou, míchání do politiky by taky mělo mít nějaké hranice. Rocker, který vyjednává s prezidenty a světovými vůdci, je mi obzvlášť v dnešní době, podezřelý. Musím ale uznat, že cesta na Ukrajinu v nepřehledných začátcích konfliktu vyžaduje pořádné koule. Stejně jako to, že se Bono konečně rozhodl odtajnit své zdravotní problémy /viz tajuplné narážky na Wikině o "zážitku blízkém smrti"/.
Nepochybuju, že všemu, co dělá a podniká, Bono skutečně věří. Zda jeho idealistickým podnikům věří i zbytek světa, je další otázka.
A teď by to chtělo zase zamířit do studia a narvat natěšeným fanouškům do uší po dlouhé době pořádnou muziku. Protože máme U2 rádi :-)