Svatý Augustin přehled

25.01.2021

„Tím, že člověk nazírá sebe sama jako bytost pochybující, je zjištěna nejistota jeho úvah, ale i jistota jeho nejistoty, tím se člověku dostává jistoty i o jeho existenci. Skutečná existence - skutečná lidskost mé existence - záleží v tom, že pochybuji. Bez pochybnosti není lidskosti. Nejistota jako to jedině jisté, pochyba jako předpoklad víry - tím ovšem dal Augustin vůbec nejcennější dar dalším dějinám náboženství, ale tím ospravedlnil a legalizoval i západní ‚světské‘ hledačství, položil základy světadílu a epoch sekularizované vědy a kultury.“

Život a dílo svatého Augustina z pohledu marxistického filozofa! Nesmysl? Ale kdepak, velmi zajímavý a velmi osvěžující pohled na nejvýznamnějšího z církevních otců. Moc hezky se mi to četlo, moc rád a s gustem jsem si v duchu porovnával své názory, přel se, a překvapivě často s profesorem Machovcem i souhlasil. A trochu i smutnil, když jsem si uvědomil, jak málokdy se setkávám s takhle pojatou polemikou, kdy je objekt přemýšlení sice nahlížen kriticky, ale poctivě - s úctou, argumentační konzistencí (takže s oponentem sice nemusím souhlasit, ale chápu, co chce říct) a touhou dobrat se pravdy. Kontrast se současnou mediální úrovní diskuze o věcech náboženských se mi jeví obrovský.

Nejvíc cenné pro mě bylo, že jsem mohl vidět Augustina z pohledu, který na něj jako věřící člověk nikdy nemůžu mít. To si nedokážu dost vynachválit. Ono totiž nejde jen o Augustina. Skrze jeho postavu vlastně Milan Machovec hodnotí celou katolickou církev, vztah mezi církví nebeskou a pozemskou, mezi orientací na dnešek a orientací na věčnost, mezi Ježíšem jako lidským morálním vzorem a Kristem jako spasitelem světa. Bylo zajímavé vidět, jak křesťanská zvěst vypadá z ateistického pohledu, když někdo hodnotí náboženské skutečnosti nenáboženským paradigmatem. Logicky vidí jasněji problematická místa - stejně jako lidé okolo nás vidí jasněji ty naše chyby, na které jsme si u sebe už zvykli. Logicky ale také vidí jen část obrazu, ten je useknutý na hranici lidského horizontu a dotvořený vlastní lidskou zkušeností: tím se Machovcovi náboženství redukuje na křesťanskou etiku a Augustinem podávaný křesťanský (nebo ještě „hůře“: církevní) supremát Boží milosti je tak nevyhnutelně vnímán negativně, nebo minimálně problematicky.

Docela překvapen jsem byl tím, že profesor Machovec kritizoval propojení křesťanského zjevení a řecké filozofie, Ježíše a „boha filozofů“. Čekal bych, že člověk tak zapálený pro promýšlení všeho možného bude souhlasit i s rozumovým prozkoumáváním víry. Chtěl snad udržet víru mimo rámec ontologického uvažování, protože ho znepokojoval tenhle průnik cizího elementu na jeho domácí hřiště? :-)
Víc mi bylo líto, když jsem se dočetl, že se Augustin podřizoval církvi jen neochotně, ze strachu, smyslu pro pořádek nebo konformismu. Nechtěl bych panu profesorovi křivdit, ale myslím si, že se tím dopustil intelektuální nepoctivosti. Že zkrátka vkládal do Augustinových slov svá vlastní přání, že nám nevykládá to, co si Augustin myslel, ale to, co si Machovec myslí, že by si Augustin správně myslet měl. Jenže tak to prostě nebylo: Augustin byl katolické církvi oddán a byl vůči ní v pokorné dobrovolné poslušnosti (sloužil církvi skoro 40 let, přestože sám by si vybral život v ústraní), bez ohledu na to, jestli to Machovec dokáže pochopit nebo ne.

Tahle knížka o Augustinovi je víc studie než životopis (přemýšlení o Augustinovi, někdy i přemýšlení nad Augustinem nebo přemýšlení s Augustinem), přesto si myslím, že může dobře posloužit i jako první seznámení s jeho životními osudy, postoji a myšlenkami, včetně dopadů jeho učení do dalších staletí. Přemýšlivá mysl je zde vítaná a bude o ni dobře postaráno. :-)
„Křesťan není pohanem bývalým, pohanem odstraněným, ubitým, neexistujícím, nýbrž pohanem přemáhaným. Křesťanská existence není proto něco vylučujícího ‚světský rozum‘, světskou existenci. Křesťanská existence je pohanská existence plus ‚pohoršení kříže‘, osobní rozumově absurdní stržení příkladem trpící lidskosti, akceptace kříže, víra je boj, hledání plus ideál klidu, spočinutí, mystického sjednocení s absolutnem.“