Svědectví. Paměti Dmitrije Šostakoviče přehled
Solomon Volkov , Dmitrij Šostakovič
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486859/bmid_svedectvi-pameti-dmitrije-sostakovi-1yz-486859.jpg
5
27
27
Solomon Volkov, který vedl s Dmitrijem Šostakovičem rozhovory, uvádí, že po skončení rozhovorů vyvezl svoje zápisy za pomoci dalších osob po částech z tehdejšího Sovětského svazu a až po smrti Šostakovičově (což byla skladatelova podmínka) zveřejnil a vydal v USA. Šostakovič v takto zaznamenaných pamětech podává osobní svědectví umělce o době, lidech a zemi, ve které žil a kterou miloval, ale nesouhlasil s tím, jak je spravována. Jeho umění bylo vysoce oceňováno, ale i odsuzováno jako formalistické, jednou byl nahoře a potom zas dole – podle toho, jak taktovkou mával „velký učitel“ Stalin. Šostakovič vzpomíná na svá dětská léta, petěrburskou konzervatoř, svého učitele Glazunova, ale i na další hudebníky: Stravinského, Rimského-Korsakova, Musorgského, divadelníky Stanislavského, Němiroviče-Dančenka, výtvarníka Kostodijeva; líčí svůj vztah k Čechovovi, Leskovovi, Zoščenkovi a Achmatovové a zmiňuje i mnohé další osobnosti politického a kulturního života. Při příležitosti svých dvaašedesátých narozenin na případnou otázku, zda bych chtěl znovu prožít svůj život, odpověděl „Ne, ne, tisíckrát ne“.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Svědectví. Paměti Dmitrije Šostakoviče. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Výborná kniha, i když pro neznalé sovětského hudebního provozu budou mnohá z jmen neznámá. Zobrazení brutálního primitivismu vlády pracujících je však dokonalé. Bože, chraň nás od opakování komunistického hnusu!
Každou chvíli se k této úžasné knize vracím a nacházím nové suprové detaily. Doporučuji všem fanouškům ruské hudby, nebo ruské umělecké kultury minulého století.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Svědectví. Paměti Dmitrije Šostakoviče v seznamech
| v Přečtených | 35x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 15x |
| v Chystám se číst | 22x |
| v Chci si koupit | 10x |
| v dalších seznamech | 2x |
Já jsem nadšený, že má tahle kniha takový ohlas i mezi lidmi, kteří vážné hudbě 20. století třeba zrovna moc neholdují. Laici se nemusí bát, i přestože za vydáním stojí především katedra skladby na pražské AMU (kterou jsem měl tu čest sám vystudovat) a o vydání se zasloužil především skladatel Václav Kučera, troufám si tvrdit, že v knize není nic, čemu by průměrně znalý člověk nerozuměl. Tohle je totiž hlavně psychologická a totálně depresivní sonda do života umělce, který musel tvořit pod jedním z nejhorších diktátorů v historii. Šostakovič byl extrémně nešťastný člověk a jeho paměti, které naštěstí vznikly těsně před jeho smrtí, nejsou klíčové jen pro hudbu a její historii, ale i pro pochopení historie jako celku a zároveň i pro pochopení složitého tvůrčího procesu skladatele vážné hudby i o komplikovaných vztazích s ostatními umělci. Snad o žádné jiné knize s hudebním tématem jsem neslyšel tolik zvěstí, před jejím předčtením, jako o této. Šostakovič byl nepochybně génius a komplikovaný člověk, jak už to s těmi génii bývá a určitě se všemi jeho názory souhlasit nelze, ale to ještě neznamená, že člověka zásadně neobohatí, neb je to jeden z těch lidí, kteří moc dobře věděli, proč říkali to, co říkali a neříkali to, co neříkali a měli to řádně podepřené argumenty. Samotný závěr knihy je asi nejsilnější a nejdepresivnější a musím říct, že zejména ten se mě osobně dotkl, protože cítím, že právě mě byl určen. I přesto, že ani zdaleka nemusím zažívat to, co DSCH, tak mé pocity ze světa i tvorby jsou velmi podobné, až mě to děsí.