Svět díla Jiřího Ortena přehled
Josef Štochl
Kniha literárního vědce a jazykovědce Josefa Štochla Svět díla Jiřího Ortena je ve světovém měřítku dosud nejpronikavějším, nejucelenějším a nejrozsáhlejším dílem o tvorbě "básníka, jemuž i Pánbůh závidí" (I. Diviš). Autor zkoumá Ortenovo dílo z hlediska celistvě poetologického i speciálně versologického. Zasazuje jej do kontextu (nejen) české literatury. Vyrovnává se s veškerou ortenovskou literaturou (odhaluje přitom plagiáty), ze značné části cizojazyčnou, prostudoval i závěrečné vysokoškolské práce. Štochl metodologicky navazuje, mnohdy polemicky, zejména na svého učitele, mezinárodně renomovaného vědce Miroslava Červenku, největšího československého literárněvědného strukturalistu po prvním pokolení, jenž už o Štochlově práci Verš Ortenovy Čítanky jaro napsal, že "[…] systematičnost těchto analýz sotva má nějakou obdobu", a oceňoval mj. způsob, jímž Štochl ve svých poetologických bádáních aplikuje jazykovědný aparát. Kniha reflektuje i práci poetologů a versologů, kteří jsou v porovnání s jejím autorem přibližně o půl generace až generaci mladší. J. Štochl předkládá rovněž nové teoretické přístupy a poznatky. Pro většinu čtenářů bude patrně novinkou, že německý literární vědec Glaser již v 60. letech zařadil Ortenovo dílo do světové literatury. Kniha přináší též překvapivé zjištění, odkud se v Ortenově přednarozeninové a zároveň předsmrtné básni "Stromy let" vzala její poslední dvě slova "lety dvaadvacíti". ... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Svět díla Jiřího Ortena. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Svět díla Jiřího Ortena v seznamech
v Přečtených | 3x |
v Knihotéce | 2x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 2x |
Po přečtení několika málo stran mohu hodnotit pouze naprostou autorovu (editorovu?) chaotičnost. Způsob citování je rušivý (v textu zůstávájí zbytečně dlouhé citace). Nefunkční poznámky (pokud jsou ve větě 2 poznámky, které musí čtenář hledat na konci knihy, aby zjistil, že každá má několik stran a je tedy naprosto nemožné udržet jakoukoli myšlenku, něco je špatně).
Do toho se mění dvě velikosti písma, objevují se verzálky, kurzíva i podtržítka, aniž by se mi podařilo vystopovat jakýkoli systém.
Podobně roztříštěná je kniha obsahově: začína asi 6 stranami náhodných citací bez komentáře, co mají ukazovat. Pak bez úvodu a vysvětlení postupu začne výklad, relativně náhodně skáče sem tam, asi po deseti stranách se zasekneme v knižní recenzi na ortenovskou monografii a to už máme za sebou několik poznámek, jejichž text svou délkou může s tím hlavním směle soupeřit...
A tady jsem to vzdal.