Světlo přehled
Konstantin Simonov (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/147372/bmid_svetlo-xKQ-147372.jpg
3
1
1
14 povídek z Velké vlastenecké války, jejíchž náměty jsou bojové episody rudoarmějců v době ofensivy po stalingradském vítězství. S výjimkou 4 povídek, věnovaných partyzánským bojům v Jugoslávii, líčí autor průběh nejtěžších bojů a složitých operací, které sovětští velitelé pečlivě promýšleli, starajíce se vždy především o to, aby lidé co nejméně utrpěli, a které mohli provést právě s vojáky, kteří prošli stalingradskou školou. Světlem je v povídkách míněn psychologický vzmach, který se v sovětské armádě šířil, když nacisté byli přinuceni k ústupu, a slavnostní jistota, že fašismus musí být poražen, s kterou rudoarmějci nastupovali do boje. "Jestli mi ... nebude souzeno dožít se konce války" - říká hrdina závěrečné povídky - "tu chci umřít na bojišti tak, aby ode mne do Stalingradu bylo při nejmenším dva tisíce kilometrů a přede mnou ani jediná ruská vesnice".... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1951 , MírOriginální název:
Стихи - Пьесы - Рассказы, 1949
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Světlo. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Světlo v seznamech
| v Přečtených | 1x |
| v Knihotéce | 3x |
Autorovy další knížky
| 1962 |  Živí a mrtví |
| 1975 | Člověk se nerodí pro válku II |
| 1950 | Dny a noci |
| 1975 | Poslední léto |
| 1983 | Nežili jsme pro sebe |
Konstantina Simonova mám hodně rád, ale tato sbírka jeho válečných povídek mě nějak moc nechytla. Četl jsem ji již jednou asi před třiceti lety a v hrubých obrysech jsem si zapamatoval jen první povídku o politickém komisaři, který odsuzoval zbabělost. A myslím si, že po měsíci mi většina těch povídek zase splyne dohromady a zůstane opět jen u té první povídky, kterou si budu pamatovat.
Povídky jsou napsané ve 40. letech, ještě před koncem války. Většina z nich se odehrává na dnešním rusko-ukrajinském pomezí. Takže se tady prolínají osudy Ukrajinců a Rusů, kteří bojují za svou zem. Charkov, Kursk, Stalingrad, malé vsi kdesi ve stepích… Část povídek se odehrává v Jugoslávii mezi partyzány.
V závěru téměř každé povídky přichází „světlo“, po kterém je sbírka pojmenována. Je to nějaké prozření nebo naděje, že nyní už bude lépe. Hlavní postavy v závěru povídky sbírají síly, pochopí svůj osud a jdou se dále rvát s osudem – tedy s Němci.
Simonov se zde ale opět odlišuje od tvorby té doby. Chybí zde oslava stalinismu, propagace neomylnosti bolševiků. Musela to být obrovská odvaha napsat v tu dobu povídky, kdy vojáci bojují sami za sebe a nejsou jen figurkami dokonalého Stalina.
Dávám jen tři hvězdy, protože jsem se místy dost nudil.