Ta druhá zapisovatelka přehled
Suzanne Rindell
Rose Bakerová pečetí lidské osudy – stisknutím několika kláves psacího stroje může poslat člověka třeba na doživotí do vězení. V pozici stenotypistky na policejní stanici v New York City je Rose něco jako velekněžka. Přiznání jsou jejím denním chlebem. Jenže se píše rok 1923, a tak přestože musí běžně vyslechnout i ty nejdrastičtější detaily přestřelek, rvaček na nože a vražd, sotva vyjde z výslechové místnosti, je zase jen příslušnicí slabšího pohlaví, která se hodí nanejvýš na zakládání spisů a vaření kávy. Venku přitom naplno propuká nová éra a není divu, že se v prostředí New Yorku cítí Rose zmatená. Pryč jsou viktoriánské představy o tom, co je přijatelné. Ženy všude kolem ní si nechávají stříhat vlasy nakrátko, kouří, chodí do barů. Jenže prudérní Rose uvízla kdesi v blednoucím světle dob dávno minulých, a tak hledá zkušeného průvodce životem, který jí v dětství scházel. Když na stanici mezi stenotypistky nastoupí nová dívka, oslnivá Odalie, Rose navzdory svým předsevzetím podlehne jejímu kouzlu. Jak obě ženy proplouvají mezi blyštivým podsvětím náleven po nocích a prací na stanici ve dne, nechává se Rose stále hlouběji vtahovat do Odaliina světa vysokých sázek. A její fascinace Odalií se záhy promění v posedlost, ze které se možná už nikdy nevzpamatuje.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2014 , JotaOriginální název:
The Other Typist
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ta druhá zapisovatelka. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (28)
Zajímavé ingredience, jisté napětí, ale nesmírně zdlouhavé: nesporně zajímavé prostředí a doba - policejní stanice v New Yorku v roce 1925, kdy se začaly zaměstnávat i ženy - jako stenotypistky. Doba prohibice, tajných palíren a putyk, což je jedním z napínavých bodů románu. Druhým je podivný vztah s neuchopitelnou prolhanou, manipulativní, ale oblíbenou kolegyní z práce. Hlavní hrdinka vypravuje, přes nabádání od lékařů, svůj příběh nikoli chronologicky, ale velice na přeskáčku, jen čtenáře napíná, že se něco stane/stalo a jaká to bude/byla hrůza.
V druhé polovině už to pro mne bylo už hrozně dlouhé až nudné, rychle jsem prolétla do konce, abych se v něm úplně ztratila - nějak jsem nic nakonec nepochopila... 50%
Související novinky (1)
Knižní novinky (3. - 9. 3.)
01.03.2014
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ta druhá zapisovatelka v seznamech
v Přečtených | 122x |
ve Čtenářské výzvě | 9x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 69x |
v Chystám se číst | 92x |
v Chci si koupit | 15x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
New York ženy americká literatura černý humor zločiny 20. léta 20. století psací stroje
Vzhledem k rozsahu jsem ji plánovala pouze prolistovat, ale styl knihy a hlavně její postavy mě upoutaly natolik, že jsem se začetla a užívala jsem si příběh z časů americké prohibice. Autorka se v závěru přiznává ke svému okouzlení velikánem F.S.F., zejména Velkým Gatsbym, takže knihu lze vnímat jako velkou poklonu autorovi a jako mírnou literární nostalgii po časech, které sice nesplnily očekávání (byla-li vůbec prohibice jako taková cílem, protože výsledkem třinácti "suchých" let bylo především zbohatnutí vyvolených a nebývalá korupce nejen v řadách policie), ale rozhodně nebyly fádní a nudné.
Dnešní doba ovšem podobným knihám nepřeje, koneckonců najděte si hodnocení Velkého Gatsbyho tady na databázi, žádné oslavné tirády a nadšení. Dnešek si žádá okamžitou akci, řešení, thriller - pokud možno hodně drastický, krvavý a často zcela nesmyslný a nelogický.
A přitom ústřední dvojice postav v této knize, Rose a Odalie, je mnohem uvěřitelnější a životnější nežli Daisy a Gatsby, tedy alespoň pro mne. Těžko si lze představit odlišnější životní osudy a charaktery, úžasně popsané především u Rose. Velké plus i za samotnou zápletku - není to milostný příběh, vlastně ani příběh o přátelství, a přesto má švih a náboj. Autorka ztvárnila obě postavy velmi přesvědčivě a pro mě i poutavě; poděkování určitě patří i překladatelce. Já knihu našim čtenářkám určitě doporučím a jsem zvědavá na jejich názor (mimo jiné na poslední větu epilogu).