Taiko přehled
Eidži Jošikawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84140/bmid_taiko-KgF-84140.jpg
4
177
177
Píše se druhá polovina šestnáctého století. Hvězda ašikagovského šógunátu definitivně pohasla a Japonsko se zase jednou zmítá ve víru občanské války – po celé zemi zuří spory mezi znepřátelenými klany, které baží jen a jen po rozšíření svého území. Záměrem sjednotit Japonsko se netají mnoho šlechtických rodů, jen tři lidé však mají reálné schopnosti k tomu, aby tento záměr dovedli do konce: Nobunaga Oda, Iejasu Tokugawa a syn zchudlého samuraje Hidejoši Tojotomi. Na samém začátku zastihujeme budoucího vojevůdce jako chudého vesnického chlapce, jehož otec, samuraj, který utrpěl zranění v boji, nedokáže uživit svou rodinu. Brzy ostatně umírá a Hidejošiho matka se znovu provdá; Hidejošiho vztahy s otčímem však zůstávají napjaté, a to i díky tomu, že chlapec se hodlá po vzoru svého zemřelého otce stát samurajem. Nakonec utíká z domova, aby se dostal do služby u nějakého šlechtice. Zdaleka mu však není jedno, u jakého šlechtice to bude; po dlouhém putování, během něhož prokáže svým různým pánům velmi dobré služby, zakotví ve službě u Nobunagy Ody, v němž tuší silnou a schopnou osobnost. Z nízké funkce nosiče sandálů se tak díky svým schopnostem a oddanosti rychle vypracuje na velitele pěší roty; tím zjevně dosahuje svého původního cíle, jeho závratný vzestup tím však jen začíná. Další peripetie slavných tří válečníků netřeba na tomto místě rozváděti: postačí říct, že ten, koho zajímá japonský způsob myšlení a pohled na život, může z románu Taiko vyčíst mnohé. Každá kapitola představuje mistrovskou ilustraci japonského přístupu k životu a ke smrti: není ostatně náhodou, že nejdojímavějšími scénami z celé knihy jsou ty, kdy se poražení bojovníci loučí s rodinami a páchají seppuku, mnohdy následováni svými nejbližšími. Taiko, toto „haiku o tisíci stránkách“, je zkrátka a dobře epický historický román par excellence, který mimo jiné nabízí trochu jiný náhled na japonskou reality než u nás dobře známý Clavellův Šógun. Druhé vydání v českém jazyce... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2008 , BB artOriginální název:
Šinšo Taikóki, 1938
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Taiko. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (35)
Tak tohle byla panečku jízda: 368 000 slov. Skoro si troufám tvrdit, že Sisyfův balvan je v porovnání s Jošikawovým románem jen neškodným říčním oblázkem.
Aby bylo jasno (ostatně se o tom zmiňuje už anotace), jedná se o zbeletrizovaný životopis jednoho z nejvýznamnějších japonských státníků Hidejošiho Tojotomi (1537–1598), který se, jak uvádí Wikipedie, „na sklonku éry Sengoku vyšvihl až na nejmocnějšího muže Japonska“.
Přiznejme si bez mučení, že toho o japonském středověku víme žalostně málo. Pakliže se vám ale (třeba i po částech, jako jsem si to rozplánoval já) podaří tenhle olbřímí román přečíst a vyvalit ten balvan až na vrchol hory, dozvíte se o Japonsku 16. století 1000+1 (plus dalších 1000) mnohdy naprosto fascinujících informací: o životě těch nejchudších z chudých i těch, co přebývali na středověkých hradech (kterými bylo Japonsko doslova zaplaveno), o stravovacích návycích, o průběhu svatebního obřadu, o způsobu boje, o pomalém nástupu střelných zbraní, o opatrně se rozvíjejícím (byť z historického pohledu krátkodobém) kontaktu s křesťanskými misionáři, o životě samurajů a o jejich pro nás až nepochopitelném smyslu pro čest, o japonském myšlení a uvažování, o postavení žen ve společnosti i v manželství atd., atd.
Pakliže se do četby pustíte, budete zahlceni jmény a událostmi, občas budete koketovat s myšlenkou knihu zaklapnout a už se k ní nevrátit (ale vždycky si to zase rozmyslíte), často budete kroutit hlavou nad pro nás zcela nepochopitelným (a mnohdy i krutým) chováním a jednáním japonských válečníků, ale především budete pořád srovnávat život v 16. století u nás se životem v 16. století TAM. A těch styčných bodů moc nenaleznete.
Není to kniha pro každého, určitě není určena pro lidi netrpělivé :-), ale když už se vám ji podaří dočíst, jsem přesvědčen, že na ni nikdy nezapomenete.
Nejdříve jsem shlédl seriál Zajatec japonských ostrovů s Richardem Chamberlainem v hlavní roli, pak jsem četl Šóguna od Jamese Clavella a nemůžu se ubránit dojmu, že jak knížka, tak seriál byly ušity Evropanům na míru - hezké, táhlé, příběh, atd. Co mě ale nejvíce zklamalo, tak to nejdůležitější - na konci jedna kapitola, aby se neřeklo, jak to vlastně nakonec dopadlo. Do té doby člověk četl/sledoval, kam to dospěje a konec jako ve Hře o trůny... Saipan - to samé v bledě modrém - román pro výdělek. Naproti tomu knížka Taiko od Eidži Jošikawy nádherně popisuje ucelený příběh sjednotitele japonských ostrovů od jeho dětství, trasující jeho postupný vzestup na vrchol, ale zároveň popisující japonskou mentalitu té doby, intriky a smýšlení. Ano, u všech těch jmen jsem se zapotil, ale celkový výsledek vnímám jako úžasně napsané dílo, po jehož přečtení si člověk může říci - aha, tak takhle to bylo, oproti Clavellovým románům. Výborná kniha, skvělý zážitek.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Taiko v seznamech
| v Právě čtených | 16x |
| v Přečtených | 221x |
| ve Čtenářské výzvě | 15x |
| v Doporučených | 32x |
| v Knihotéce | 166x |
| v Chystám se číst | 172x |
| v Chci si koupit | 52x |
| v dalších seznamech | 7x |
Soudím, že jsem měsíc či déle četla nějakou jinou knihu, než čtenáři - komentátoři níže...
Co mi vzala a co mi dala? Vzala mi opravdu hodně času, který jsem mohla - a měla využít jinak. Co mi dala? Pár otázek.
Fascinují mě Japonci a Japonsko, jak nové, tak staré, ačkoliv si myslím, že o té hodně vzdálené zemi mám trochu iluze. Přání navštívit ji, a to spíš oblasti mimo velká města, se mi asi nesplní... Tak jsem aspoň v Levných knihách před lety utratila hodně peněz za filmy Akiro Kurosawy. Pak je vyprodávali za pár šupů... Na you tube se zas dá vidět ledacos ze současnosti...
No... Těžiště románu tkví v popisech přesunů armád, vzájemných bojů, rozvracení hradů, vypalování vesnic, sem tam nějaký klášter k tomu... Neustálé soupeření jednotlivých menších i větších vládců. Sem tam nějaká zrada, porušení slibu o vzájemné pomoci a přátelství mezi jednotlivými klany...
A desítky, stovky, možná tisíce jmen! Kdo si to má pamatovat? Jsou to všechno skuteční lidé? Nevím. Chtěl autor jednoduše vyplnit místo, aby přidal spoustu zbytečných stran? Nevím...
O běžném životě kniha téměř nevypovídá. Hlavní (historická) postava, Hidejoši, řečený Opičák, který se z chudoby dokázal pozvednout netušeně vysoko, především nesmírně miluje a ctí svou starou matku. O jeho vztahu k manželce se téměř nic nedozvíme. Vůbec, všeobecně o rodinných vztazích a životě - prakticky nic.
Nedozvíme se, odkud se braly ty tisíce, desetitisíce vojáků, které v průběhu let bojovaly a na bojištích umíraly. To byl opravdu tak velký přírůstek obyvatel? Asi musel být, ale trochu váhám tomu uvěřit.
Netušíme, pokud bylo tolik vesnic vypáleno, rolníci nejspíš pobiti - jsou tak zanedbatelní, že autor je prakticky nezmiňuje, odkud se braly zdroje na zásobování těch obrovských armád. Odkud se brala výstroj a výzbroj a finance na to všechno...?
No, a mám-li být trochu vulgární a zároveň skeptická: doslova na každém prdu tam stál hrad! Kolik jich bylo vypáleno a rozbořeno, jsem nepočítala. A kolik nových opevnění a dalších jiných staveb vznikalo... Staří vládcové v Japonsku asi měli bezednou kapsu se zlaťáky.
Asi už skončím. Mrzí mě, že jsem si knihu skoro vůbec neužila. Přibližně v poslední čtvrtině je děj konečně poněkud zajímavější, barvitější, postavy konečně připomínají živé lidi a ne cínové vojáčky.
Přečetla jsem, ale... Moje fascinace starým Japonskem nepolevuje, možná zkusím autorovu druhou knihu, Musaši... Pokud to ale bude na stejné brdo jako Taiko...